Sotva jsme si zvykli na dvojku na začátku číslice
označující letopočet, tragické události hned v prvním roce nového
století nás utvrdily v tom, že pouhá symbolika byť i tisícileté
proměny kalendáře nemůže změnit nic na odvěkých lidských sklonech.
Je to jen vzdělání, výchova, práce, kulturní prožitky, otevřená
komunikace a přístup k informacím, které jsou jedině s to kultivovat
lidské společenství.
Nic se tedy nezměnilo na úkolech knihoven, které
– odvažuji se tvrdit – významně, prakticky, účinně a užitečně
přispívají k této kultivaci, tím méně se cokoli změnilo na úkolech
české Národní knihovny. Do značné míry s využitím podpor
přicházejících z vládních programů a grantů, neboť běžných
rozpočtových prostředků se mnohde kriticky nedostává, a přes
všechno, co se jí klade do cesty, pokračovala s úspěchem v rozvíjení
řady důležitých oblastí. Uživatelé knihovny, ať už přicházející
jakožto čtenáři, či navazující kontakt z dálky, anebo v širším slova
smyslu všichni ti, kterým jsou adresovány výsledky práce knihovny,
se opět setkali s širší a kvalitnější nabídkou informačních zdrojů,
dat a služeb. To však ukazuje jen na část všech těch aktivit,
výsledky ostatních se projeví postupně až v dalších měsících a
letech. Není možno zde všechny ty výsledky a aktivity vyjmenovat,
nezbývá než odkázat na podrobnější a doufám, že zřetelné, dostatečné
i zajímavé informace obsažené ve zprávě, která následuje.
V uplynulém roce se v určitém smyslu jednalo o
podstatě poslání a dalšího rozvoje Národní knihovny. Na jedné straně
nově přijatý knihovní zákon jednoznačně vymezuje postavení Národní
knihovny jakožto centra systému veřejných knihoven; na základě toho
byl zpracován nový statut této instituce definující přesněji,
podrobněji a aktuálněji poslání, funkce a úkoly knihovny v současném
kontextu. Na druhé straně vláda přijala svým usnesením myšlenku
rekonstrukce Klementina a dalšího rozvoje Národní knihovny a
vyžádala si předložení investičního záměru.
Bez poctivé práce všech kolegyň a kolegů
v Národní knihovně, bez výjimečného osobního zaujetí a obětavého
úsilí mnohých z nich bychom dnes nemohli hovořit o dosažených
výsledcích. Z druhé strany nám opět pomohli četní dárci a sponzoři.
Těmto všem patří velký dík.
Vojtěch Balík
ředitel Národní knihovny ČR