ohlédnutí za rokem 2002 se ani v Národní knihovně nemůže obejít bez připomenutí ran, které jí uštědřila srpnová velká voda. Klementinum se nachází jen pár desítek metrů od Vltavy, dalo by se tedy předpokládat, že tato povodeň, která svým rozsahem zřejmě nemá v historii Čech obdoby, se nás dramaticky dotkne. Nestalo se tak: říční regulace a umělé zábrany dokázaly ochránit Staré Město Pražské, a tak Klementinum čelilo přívalu “jen” spodní vody v podzemních prostorách. To hlavní – knihovní fond – se nám podařilo uchránit téměř bez výjimky. Nelze však bohužel říci, že by knihovna neutrpěla, že by mohla pokračovat ve svých činnostech bez problému. Škody na technických zařízeních podstatných pro chod instituce byly značné, a i když jsme leccos již napravili, přesto je to stále provizorium a úplná náprava je teprve před námi. To je právě jeden z našich nejtěžších a navíc mimořádných úkolů roku 2003.

Ještě jednou rád na tomto místě vyslovuji dík těm z našich kolegů, kteří se zachovali statečně, obětavě, poctivě a solidárně a přímo i nepřímo přispěli ke zmírnění či odvrácení hrozby velké vody pro Národní knihovnu, a poté s velkým nasazením připravili podmínky pro to, že Národní knihovna byla schopna opět otevřít brány veřejnosti již v září, po čtyřech týdnech nuceného uzavření. Nezapomínám však poděkovat ani těm, kteří v minulých letech prozíravě, s rozvahou a důrazem nabádali, prosadili a uskutečnili bezpečné uspořádání knihovních fondů knihovny, ba i těm, kteří připravili odpovídající “krizová” a bezpečnostní pravidla a směrnice.

Velká povodeň byla pro celou zemi skutečnou přelomovou událostí, která pochopitelně do značné míry ovlivnila budoucí perspektivy a plány z pohledu věcného i ekonomického. Ani Národní knihovna toho není ušetřena: záměr rekonstrukce Klementina a budoucího rozvoje Národní knihovny se tak ocitl ve změněném světle a samotné jeho prosazení a reálné dosažení cílů rozvoje a rekonstrukce ne-li v optimální, pak alespoň v uspokojivé a rozumné podobě se velmi ztížilo a přinejmenším si vyžaduje výrazné kompromisy.

Ještě v souvislosti s povodněmi je na místě připomenout další zkušenost: Národní knihovna se okamžitě a efektivně ujala koordinační, expertní a často i přímé pomoci při nápravě škod napáchaných povodněmi v českých knihovnách. Byl to zcela konkrétní test naší připravenosti vyrovnat se s koordinační a konzultační úlohou, která je od Národní knihovny očekávána a koneckonců jí uložena i zákonem. Dnes můžeme říci, že výsledky našeho úsilí jsou pozitivní.

Nerad bych však zůstal jen u velké vody. Národní knihovna intenzivně pracovala na svých úkolech a projektech jak před okamžikem jejího příchodu, tak i po něm, a mohu tvrdit, že dosáhla důležitých cílů a posunula se opět vpřed. Věřím, že přes všechny dosavadní mezery a nedostatky je Národní knihovna všem, kteří jejích služeb v té či oné podobě využívají, zase o něco blíže a užitečnější. A to často navzdory uvedeným nepříznivým událostem i dalším nepříznivým podmínkám, z nichž finanční nedostatek je snad tou překážkou nejtěžší. Je za tím mnoho často ne příliš viditelné, ale o to záslužnější práce a úsilí mnoha kolegů: jim patří velký dík.

O tom všem vás chceme informovat v naší Výroční zprávě a uvítáme jakékoli připomínky a poznámky ode všech, jimž se dostává do ruky.

Na závěr ještě jedno poděkování, a to všem našim příznivcům a dárcům: bez jejich podpory by zprávy o rozvoji Národní knihovny, leckterých zlepšených službách a činnostech, ani o úspěšné nápravě škod po povodních nemohly být natolik příznivé.