Vážení přátelé,
ohlédnutí za rokem 2002 se ani v Národní knihovně
nemůže obejít bez připomenutí ran, které jí uštědřila srpnová velká
voda. Klementinum se nachází jen pár desítek metrů od Vltavy, dalo
by se tedy předpokládat, že tato povodeň, která svým rozsahem zřejmě
nemá v historii Čech obdoby, se nás dramaticky dotkne. Nestalo se
tak: říční regulace a umělé zábrany dokázaly ochránit Staré Město
Pražské, a tak Klementinum čelilo přívalu “jen” spodní vody
v podzemních prostorách. To hlavní – knihovní fond – se nám podařilo
uchránit téměř bez výjimky. Nelze však bohužel říci, že by knihovna
neutrpěla, že by mohla pokračovat ve svých činnostech bez problému.
Škody na technických zařízeních podstatných pro chod instituce byly
značné, a i když jsme leccos již napravili, přesto je to stále
provizorium a úplná náprava je teprve před námi. To je právě jeden
z našich nejtěžších a navíc mimořádných úkolů roku 2003.
Ještě jednou rád na tomto místě vyslovuji dík těm
z našich kolegů, kteří se zachovali statečně, obětavě, poctivě a
solidárně a přímo i nepřímo přispěli ke zmírnění či odvrácení hrozby
velké vody pro Národní knihovnu, a poté s velkým nasazením
připravili podmínky pro to, že Národní knihovna byla schopna opět
otevřít brány veřejnosti již v září, po čtyřech týdnech nuceného
uzavření. Nezapomínám však poděkovat ani těm, kteří v minulých
letech prozíravě, s rozvahou a důrazem nabádali, prosadili a
uskutečnili bezpečné uspořádání knihovních fondů knihovny, ba i těm,
kteří připravili odpovídající “krizová” a bezpečnostní pravidla a
směrnice.
Velká povodeň byla pro celou zemi skutečnou
přelomovou událostí, která pochopitelně do značné míry ovlivnila
budoucí perspektivy a plány z pohledu věcného i ekonomického. Ani
Národní knihovna toho není ušetřena: záměr rekonstrukce Klementina a
budoucího rozvoje Národní knihovny se tak ocitl ve změněném světle a
samotné jeho prosazení a reálné dosažení cílů rozvoje a rekonstrukce
ne-li v optimální, pak alespoň v uspokojivé a rozumné podobě se
velmi ztížilo a přinejmenším si vyžaduje výrazné kompromisy.
Ještě v souvislosti s povodněmi je na místě
připomenout další zkušenost: Národní knihovna se okamžitě a
efektivně ujala koordinační, expertní a často i přímé pomoci při
nápravě škod napáchaných povodněmi v českých knihovnách. Byl to
zcela konkrétní test naší připravenosti vyrovnat se s koordinační a
konzultační úlohou, která je od Národní knihovny očekávána a
koneckonců jí uložena i zákonem. Dnes můžeme říci, že výsledky
našeho úsilí jsou pozitivní.
Nerad bych však zůstal jen u velké vody. Národní
knihovna intenzivně pracovala na svých úkolech a projektech jak před
okamžikem jejího příchodu, tak i po něm, a mohu tvrdit, že dosáhla
důležitých cílů a posunula se opět vpřed. Věřím, že přes všechny
dosavadní mezery a nedostatky je Národní knihovna všem, kteří jejích
služeb v té či oné podobě využívají, zase o něco blíže a
užitečnější. A to často navzdory uvedeným nepříznivým událostem i
dalším nepříznivým podmínkám, z nichž finanční nedostatek je snad
tou překážkou nejtěžší. Je za tím mnoho často ne příliš viditelné,
ale o to záslužnější práce a úsilí mnoha kolegů: jim patří velký
dík.
O tom všem vás chceme informovat v naší Výroční
zprávě a uvítáme jakékoli připomínky a poznámky ode všech, jimž se
dostává do ruky.
Na závěr ještě jedno poděkování, a to všem našim
příznivcům a dárcům: bez jejich podpory by zprávy o rozvoji Národní
knihovny, leckterých zlepšených službách a činnostech, ani o úspěšné
nápravě škod po povodních nemohly být natolik příznivé.