Workshop projektu
MASTER
Ve
dnech 16.-17. února 2001 se v Národní knihovně ČR konal workshop
projektu MASTER (Manuscript Access through Standards for Electronic Records).
Jeho cílem bylo seznámit širší středoevropskou odbornou veřejnost s výsledky
práce, k nimž dospěli partneři projektu.
Průběh workshopu, kterého se zúčastnili kolegové a kolegyně z Česka,
Chorvatska, Litvy, Polska, Slovenska a Slovinska, spočíval v nácviku používání
vytvořeného standardu pro popis rukopisů a v nácviku práce se
softwarem vytvořeným či adaptovaným za tímto účelem. Pražský workshop
je součástí celé řady obdobných akcí, které od února do června 2001
proběhly, probíhají nebo budou probíhat v řadě evropských zemí (Itálie,
Litva, Francie, Nizozemsko, Dánsko, Bulharsko, Velká Británie), a které mají
zaručit rozšíření standardu do té míry, aby se stal běžně užívaným
a obvyklým, a tím umožnil integraci rukopisné práce v nadnárodním měřítku.
Pražský workshop je prvním krokem k rozšíření a obohacení spolupráce
ve středoevropském měřítku v tomto směru a jeho výsledky vzbuzují
naději, že se podaří učinit i kroky další; ty by měly spočívat ve
snaze o vybudovaní rozsáhlého souborného, sdruženého či společného
katalogu rukopisů, který by vykročil za institucionální i politické
hranice, a jenž by harmonizoval existující rozdíly v pojetí rukopisné
práce mezi jednotlivými národními školami. Tím by měla být v budoucnu
odstraněna hlavní překážka hlubšího poznání rukopisného materiálu a
zejména jeho funkce v rámci souhry vývoje technologie a kultury.
PhDr. Zdeněk Uhlíř
Soužití knihy a
internetu
Společnosti
Národní knihovny ČR a Národní knihovně ČR se podařilo otevřít
zajímavé téma. Poslední březnové úterý pozvaly do Zrcadlové kaple
Klementina spisovatele, vydavatele internetových stránek, knihovníky a
informatiky, nakladatele, představitele vědy a novináře, aby se podělili
se dvěma sty účastníků - knihovníků, informatiků, studentů a
ostatních zájemců - o své poznatky týkající se tématu. Seminář
otevřel ministr kultury Pavel Dostál optimistickými slovy, že smrt
knihy a gutenbergovské civilizace se nekoná a kultura psaná může žít
vedle kultury vizuální, důležitý je především jejich obsah a mravní
náboj.
Ve třech blocích: Čeština, autoři, vydavatelé a internet;
Informatici a internet a Informační služby nejen v knihovnách hovořili
spisovatelé Pavel Hajný, Milan Uhde, Ludvík Vaculík, nakladatel
Miroslav Vejlupek,
|
přírodovědec Ivan Havel, publicista a
internetový vydavatel Ondřej Neff, vysokoškolský pedagog Rudolf Vlasák, zástupci knihoven
Stanislav Kalkus, Bohdana Stoklasová, Adolf, Knoll, Martin
Svoboda, Františka Vrbenská, pracovník Českého rozhlasu Miroslav
Bobek. Moderoval Jakub Železný. Seminář zahájil a zakončil ředitel
Národní knihovny ČR Vojtěch Balík.
Téměř ve všech příspěvcích se opakovala naléhavá otázka:
Přežije kniha bouřlivý nástup internetu? Jestliže ano, jakých
podob a forem jejich vzájemné koexistence se můžeme nadít? Odpovědi
byly různé, od optimistických přes střízlivě kritické, až po zamítavou.
Internet a kniha mají i mnoho společného, jako paralelní život dvou
bratranců jednoho rodu, blízkého genetického vybavení, žijících však
odděleně, občas se navštěvujících a vzájemně se tolerujících.
Kniha i internet jsou takové, jací jsou jejich autoři, nakladatelé,
vydavatelé, zadavatelé internetových stránek.
S jazykovými
prohřešky se setkáváme u obou stejně tak, jako s příspěvky vysoké
estetické i morální úrovně či se škváry.
Obavy, že internet pohltí knihy, můžeme přirovnat k někdejším prognózám,
že fotografie zahubí malířství, film divadlo, video kina. A přece dnes
existují vedle sebe jako samostatné a svébytné informační a umělecké žánry.
K přednostem internetu patří beze sporu skutečnost, že anuluje vzdálenost
a krátí čas, umožňuje propojení ohromného počtu lidí najednou.
K přednostem knihy patří zase její větší schopnost uchovávat
informace a podávat trvalé svědectví o našem životě a čase.
Ani u internetových fanoušků nemizí spotřeba papíru, spíše naopak.
Stahují si zajímavé texty a obrázky, což jen dokazuje, že psaná kniha žije
i v nových podmínkách, a že potřeba knihu “mít” je věčná.
A knihovny? I když se bez internetu neobejdou, stejně tak se neobejdou ani bez
přísunu a výměny knih, časopisů a tištěných katalogů, což pro
internetový boom někdy zaostává. Na semináři zazněla i slova znalce, že
v USA je možno pozorovat v knihovnictví i jistý “ústup” od
internetu.
Má-li dnes vydávání knih své potíže, nevyhne se jim ani internet –
problémy s autorskými právy i stále narůstající náklady za připojení
a provoz. Hrozilo-li dříve knihám, že byly páleny na hranicích, internet má
své počítačové piráty a nejrůznější viry.
Zazněla-li v posledním příspěvku utěšující slova, že papír přežije
elektronický záznam, nešlo o projev nějak vyhraněně konzervativní.
Žijeme v době knihy a internetu. Jejich koexistenci při rozumnosti
“obou stran” nic nebrání.
Co říci na závěr? Sluší se poděkovat organizátorům, jmenovitě předsedkyni
Společnosti spisovatelce Lence Procházkové, paní Evě Novotné z Národní
knihovny a všem diskutujícím za nevšední a inspirativní zážitek.
Zdeněk Janík |