Bulletin Plus 3/2001

Čas v Astronomické věži odměřoval původně hodinový stroj zhotovený královským hodinářem císaře Karla VI. a císařovny Marie Terezie Sebastianem Londenspergerem v roce 1736. Tento stroj dnes můžete vidět v Národním technickém muzeu, kde je instalován v expozici jako funkční exponát.
Do Astronomické věže Klementina byly zakoupeny kované bicí čtvrťové věžní hodiny objevené ve starožitnictví na Libeňském ostrově v Praze. Ke koupi byly doporučeny pracovníky Národního technického muzea. Restaurátorským průzkumem jsem dospěla k dataci těchto hodin do období let 1770 – 1780.

Hodinový stroj zepředu - nálezový stav.

Před započetím restaurátorských prací byly hodiny o rozměrech 128x82x75 cm fotograficky zdokumentovány a byla provedena podrobná sondáž. Hodiny byly silně znečištěny a zkorodovány. Znečištění stroje bylo příčinou opotřebení funkčních ploch podstatné části součástek. U některých součástí bylo toto opotřebení tak velké, že vedlo k jejich úplné výměně, a to již v 19. století. K udržení stroje v chodu vedly i další – zřejmě neúspěšné – pokusy o opravu. Hlavním důvodem, proč se nedařilo udržet hodiny v chodu, však nebylo jejich celkové opotřebení, i když místy bylo velmi značné, ale především chybná konstrukce při nahrazení některých součástí v 19. století (viz dále). Nově vyrobeny a vyměněny byly zejména hřídele se zarážkami u obou bicích sekcí a krokový mechanismus. Doplněny byly rovněž některé spojovací prvky. Nahrazení uvedených opotřebovaných součástí bylo provedeno nejdříve v 60. letech 19. století. Původní krok byl s největší pravděpodobností vratný kotvový. Ten byl v 19. století nahrazen krokem Roberta de Sancerre. Veškeré ostatní součásti vyjma zmíněných jsou původní, včetně kamenných závaží. Chybí však kyvadlo, čočka a závěs kyvadla, natahovací klika a dvě bicí páky s hřídelemi. Dále se nedochovaly kladky se závěsy a bicí mechanismy.

Barevnost stroje byla velmi pestrá. Jicí část byla poměrně nedávno natřena z velké části červenou syntetickou barvou, ale některé prvky barvou modrou, bicí části byly částečně natřeny bíle a částečně jakýmsi umělým bronzem, ale pod těmito vrstvami syntetických laků byly další – převážně již jen stopové – pozůstatky původních barev, promísené se zbytky starých maziv.
Kamenná závaží, jež se dochovala, byla znečištěna blátem, prachem a na několika místech i zbytky barvy, kterou byly natřeny závěsné železné pásy.
Po základní fotodokumentaci byl hodinový stroj částečně rozebrán a převezen do dílny. Poté byla provedena podrobná sondáž s fotodokumentací za postupného rozebírání hodin na součásti. Stupeň znečištění zaschlými mazivy a korozí byl takový, že nebylo možno provést posouzení funkčnosti či skupinové míry opotřebení u většiny součástí. Proto byly součásti nejdříve očištěny od nejhrubší vrstvy nečistot – místy i několikamilimetrové, a odrezeny. Po rozebrání a výše uvedeném chemickém vyčištění byla zjištěna řada dalších závad a poškození. Vzhledem k tomu, že bylo bezpodmínečně nutno zachovat funkčnost všech mechanismů hodin, byl u součástí neurčených k nátěru barevným lakem povrch očištěn jemným drátěným kartáčem a vyleštěn, zejména na funkčních plochách, aby byla zajištěna provozuschopnost součástí a snížena možnost koroze. Pak byly tyto součásti konzervovány nátěrem transparentním lakem.
U předmětů určených k nátěru barevným lakem – šlo zejména o součásti rámu – byla při čištění prováděna sondáž barevnosti. Jako původní byla odhalena barevnost tmavě zelená.
Zbytky původního odstínu byly odhaleny na spodní části rámových noh v místech s vysekanými drážkami a na několika místech rámu, kde byly jeho pásy ohnuty a spojeny pevně přes sebe. Avšak i tato místa byla značně prosáklá starými mazivy až na kov.
Po očištění, odmaštění, odstranění korozních produktů a po provedení fosfatizace byly součásti určené k barevnému nátěru natřeny dvěma až třemi vrstvami syntetického laku v příslušném barevném matovém odstínu, který byl předem odzkoušen při sondáži.
Před provedením výše zmíněných nátěrů byly opraveny všech ny nalezené závady a poškození, a rovněž byly doplněny součásti, nezbytné k chodu hodinového stroje.
Opotřebení, jež nejsou na překážku práci stroje v muzejních podmínkách pro něž je určen, byla na součástkách ponechána jako doklad jeho stáří, původnosti a toho, že na kterési věži skutečně po desetiletí odměřoval čas.
Řadu součástí bylo však nutno opravit. Praskliny ramének vrtulových regulátorů byly zavařeny a začištěny. Byla vykována nová pružina. Rovněž byly vyrobeny nové listy regulátorů namísto neopravitelných původních. Poté byly jednotlivé součásti natřeny (listy zeleným, ostatní transparentním konzervačním lakem) a snýtovány do potřebného tvaru. Pastorky byly uvolněny tak, aby všechny cévky byly volně otočné, aby bylo umožněno jejich souměrné opotřebovávání. Ohnuté cévky byly srovnány.
Funkční plochy západek byly vyvařeny, vykovány a začištěny tak, aby byla zajištěna funkčnost obou bicích sekcí.
Vačka bití celých byla tvarově uzavřena tak, jak je obvyklé, neboť její otevřený oblouk by

mohl způsobit zablokování hodin a poškození soukolí či západek. Otevřený oblouk byl výsledkem neodborného zásahu při některé z minulých oprav a měl zřejmě řešit nespolehlivost hodin způsobenou chybným sesazením ozubených kol.
Doplnění bicích mechanismů zahrnovalo výrobu kovaných nosných trojnožek, jejichž tvar byl odvozen z tvaru rámových prvků hodin. Dále bylo nutno odlít dva různě velké gongy, a to tak, aby výsledný souzvuk byl akusticky příjemný. Doplněna byla rovněž kladiva, jež byla spolu s vykovanými pružinami a rameny upevněna do ložiskových konzol, které jsou spolu s gongy nasazeny na vrchol kovaných nosných trojnožek. Nově byly vyrobeny také páky převádějící pohyb z hodinového stroje na výše zmíněné bicí mechanismy. Nově bylo rovněž nutno vykovat kyvadlo s pružinovým závěsem a čočku. Po předběžném osazení zkušebního kyvadla se ukázala být zcela zásadní závadou špatná konstrukce krokového mechanismu, instalovaného do stroje v 19. století. Původně dobrá myšlenka nebyla geometricky dobře provedena, a tak tvar krokového mechanismu umožňoval jeho chod pouze v nejoptimálnějším případě a jednoznačně by časem vedl k poškození mechanismu. Také vlastní výrobní provedení – prapodivný nýtosvařenec kotvy – neodpovídal charakteru

Bití celých, detail bicích pák a zarážek.

a ostatnímu, jinak značně kvalitnímu, provedení hodinových součástí. Sváry navíc vypovídají o tom, že o opravu kotvy se pokoušel již někdo jiný i ve 20. století. Byla proto zrekonstruována, navržena a vyrobena zcela nová kotva, jejíž geometrie splňuje požadavky kladené na klidový mechanismus kroku Roberta de Sancerre. Rovněž byla vypočtena délka kyvadla spolu s navržením optimální váhy čočky. Aby nemohlo dojít vinou neodborného zásahu k vysunutí kyvadla z vidličky, byla vyrobena záchytná konzolka. Spolu s hodinovým strojem se dochovala i všechna tři původní kamenná závaží. Protože hodiny již neměly být napojeny na žádný věžní ciferník ani na původní – nepochybně značně robustnější – bicí mechanismy, bylo nutno si poradit s velkou váhou závaží. Po zkouškách ve zkušebním chodu byla zvolena varianta zavěšení závaží na kladky tak, aby bylo užito tří chodů lana, čímž bude optimálně využita váha závaží. Bylo proto doplněno šest kladek, po dvou ke každé sekci. Ke každé sekci byly rovněž vyrobeny úchyty kladek a kladkové závěsy s osami. Samotné kameny, znečištěné blátem a prachem, byly jemně okartáčovány. Jejich obepínací pásy byly po očištění a svaření prasklin odrezeny a natřeny černou barvou, podobně jako závěsy kladek a další podobné prvky.
Pro natahování hodin byla vyrobena nová klika.

Hodinový stroj s dřevěným podstavcem, kyvadlem, čočkou, bicími mechanismy a závažími po restaurátorském zásahu.

Z výpočtu délky kyvadla vyplynuly rozměry dřevěného podstavce. Ten byl navržen ze smrkového dřeva s hoblovaným, resp. tesaným povrchem a tesařským způsobem výroby. Pro natahování hodin bylo nutno zajistit přístup ke stroji ze zadní strany, a proto byla k podstavci připojena podesta s žebříkem. Podstavec byl umístěn na dřevěnou podlahu, čímž bylo dosaženo optického zvýraznění oddělení hodin od okolního prostoru a evokováno alespoň částečně prostředí věže. Výsledek pak lépe přibližuje laikům obvyklou situaci na věži, kde jsou hodiny umísťovány na obdobné, i když nižší, dřevěné podstavce, a nebo – častěji – jsou tyto podstavce zhotoveny jako součást trámové konstrukce věže nebo jako její nevysoká nástavba. Celá dřevěná konstrukce byla napuštěna bezbarvým luxorem.
Zkušební provoz hodin byl prováděn po dobu šesti týdnů. Závěrečná montáž byla provedena v Klementinu ve dnech 13. – 15. prosince 2000. Hodinový stroj byl převezen v rozebraném stavu. Po kompletaci dřevěného podstavce s podestou a podlahou byly hodiny postupně na podstavci sesazeny, oživeny a spuštěny. Při instalaci byly všechny mechanismy individuálně prozkoušeny, než byly vzájemně propojeny.
Po prověření řádné funkce všech hodinových mechanismů byly hodiny s příslušenstvím předány objednateli.

	3/2001 Bulletin_plus