MODRÉ PONDĚLKY

Na první poprázdninové setkání v Modrých pondělcích pozvala spisovatelka Karla Erbová MUDr. Jana Cimického. Podvečer byl věnován výhradně literatuře a autorovým zážitkům z Francie a Číny.
MUDr. Jan Cimický se představil jako spisovatel a básník, ale také jako skvělý recitátor.

Foto: Zuzana Havelková.

Z Modrého pondělí 10. září 2001. Karla Erbová rozmlouvá s MUDr. Janem Cimickým.

Na snímku spisovatelka Jana Štroblová a básník Augustin Skýpala v Národní knihovně při setkání zahraničních bohemistů a překladatelů s českými spisovateli 3. září 2001. Uprostřed překladatel Ing. Pavel Weigel. (foto:zh)

Modré pondělí s poezií Jany Štroblové v autorském čtení připravila Společnost Národní knihovny v říjnu (8.10.2001). Pořadem provázela Karla Erbová, svoji básnickou tvorbu představila, četla a okomentovala spisovatelka Jana Štroblová, která odpovídala také na dotazy přítomných.
Na listopadové podzimní setkání přichystala Společnost Národní knihovny čtení z pozdní básnické sklizně a nepublikovaných veršů básníka Augustina Skýpaly v přednesu Rudolfa Pellara pod názvem autorovy nejúspěšnější sbírky Podzim s Diogenem. V pořadu z cyklu Modré pondělí se návštěvníci opět setkají s Karlou Erbovou, která Augustina Skýpalu a recitátora Rudolfa Pellara pozvala na 12. listopadu do audiovizuálního střediska v přízemí Národní knihovny od 17.00 hodin, kde se s nimi můžete setkat a prožít příjemný, poetický, komorní podvečer.

Sbírka Papyry – Wessely, nazvaná podle původního majitele Carla Wesselyho (1860–1931), je jednou z nejvýznamnějších sbírek papyrů na světě.
Jedná se o sbírku papyrů, jejichž původ je velmi rozličný. Před smrtí odkázal Wessely svou sbírku profesoru na německé univerzitě v Praze Theodoru Hopfnerovi (1886 – 1945) a vymínil si, že sbírka nadále ponese jeho jméno. Hopfner se pokusil tento materiál dále uspořádat a rozdělil jej do čtyř skupin podle důležitosti, úplnosti a šíře. Měl v plánu materiál vědecky zpracovat a vydat, avšak publikoval pouze tři takzvané “magické papyry”.
V roce 1934 postoupil Hopfner sbírku řeckých papyrů, čítající přes sedm tisíc kusů, Národní univerzitní knihovně v Praze a papyry koptské, arabské, hebrejské a další orientální provenience v rozsahu 1 150 čísel předal Orientálnímu ústavu v Praze. Jak v Národní knihovně, tak v Orientálním ústavu jsou sbírky uloženy dodnes.
Pražská sbírka tematicky obsahuje papyry jednak literární povahy (divadelní, historické, filozofické, životopisné, a jiná díla, jako například glosy a komentáře, ale i takzvané texty magické – modlitby, zaříkávání, kletby, které jsou předmětem zájmu různě specializovaných badatelů), dále texty dokumentární – oficiální dokumenty spojené s činností veřejných úřadů, dokumenty týkající se soukromých vztahů, smlouvy, protokoly, stvrzenky, žádosti a podobně. Další skupinu tvoří dopisy. Dopisy se týkají ryze osobních záležitostí, ale například také správy majetku, zásilek výrobků, informací o zdraví příbuzných a přátel a podobně. Velkou část řeckých papyrů tvoří dokumenty takzvaného Héroneinova archivu, nejobsáhlejší sbírky papyrů z římského Egypta. Tvoří ji více než tisíc dopisů, lístků, účtů, stvrzenek a poznámek, týkajících se správy velké zemědělské usedlosti ve třetím století našeho letopočtu. Jsou dokladem vysoké organizovanosti, důkladnosti a vyspělosti společenského a hospodářského života

v římském Egyptě té doby. Část Héroneinova archivu se nachází ve Florencii v  Bibliotece Medicea Laurenziana. Sepětí pražské sbírky s florentskou není náhodné, protože papyry pro florentskou sbírku získal Girolamo Vitelli ve stejném roce, kdy je koupil v Egyptě Wessly. Papyry jsou tedy rozdělené mezi Florencii a Prahu, materiál jedné sbírky pomáhá pochopit druhou.
Od osmdesátých let spolupracuje italská Národní výzkumná rada a Československá (Česká) akademie věd na systemizaci a publikování papyrů, nyní za účasti papyrologů z celého světa díky společnému projektu Ministerstva školství a vědeckého výzkumu Italské republiky, Univerzity v Messině a Ústavu pro klasická studia Akademie věd České republiky. Při příležitosti letošního 23. mezinárodního kongresu papyrologů byla část sbírky zpřístupněna v  letních měsících návštěvníkům Národní knihovny. Šlo o malý vzorek papyrů pražské sbírky, který vybrali a scénářem přiblížili Caterina Ferro a Rosario Pintaudi z katedry filologie a lingvistiky Univerzity v Messině.

(Zpracováno z podkladů k výstavě.)