K poškození knihovnického materiálu vodou nemusí dojít pouze při živelní pohromě, jak se stalo během srpnových povodní v mnohých institucích. Může být způsobeno i při běžném provozu, například únikem vody z vodovod-ního či kanalizačního potrubí nebo z  ústřed-ního topení. Z vnějšku budovy může voda proniknout do depozitáře z porušených střech a okapů, rozbitými okny atd. Poškození vodou je také obvyklý průvodní jev při protipo-žárních zásazích.
Zásadním krokem při záchraně promočených knih – zvláště, jestliže se jedná o větší množ-ství, které není možno okamžitě usušit – je jejich ochrana před napadením plísněmi, ke kterému dochází v závislosti na teplotě za 24 – 76 hodin po namočení (čím větší je teplo, tím rychleji plísně rostou). A zde se právě uplatňuje zmrazení, které kromě růstu plísní zastaví i bobtnání a kroucení svazků. Zmrazené knihy mohou být skladovány do té doby, než se rozhodne o způsobu sušení, případně o dalším ošetření.
Promočené knihy by měly být na mrazení pečlivě připraveny, protože i způsob balení a skládání do beden či jiných obalů má vliv na stav knihy po usušení.
Zabalené knihy se mrazí při teplotě –21 ^oC či nižší. Ke skladování zamrazených knih po-stačí teplota –18 ^oC.
Jedním ze šetrných způsobů sušení vodou poškozených knih je vymrazování (subli-mace). Zmrazené knihy jsou vystaveny půso-bení vakua, důsledkem čehož se led vypaří. Protože se voda mění přímo z pevného skupenství (led) na plynné (pára) bez tání, je materiál ušetřen chemických, fyzikálních a enzymatických změn, obvykle spojených s jinými formami sušení.
Teplota sušení v sublimační komoře bývá kolem 20 ^oC, u některých zařízení je možno přivádět teplo stěnami komory nebo policemi, na kterých knihy stojí. Rychlejší sušení je v tomto případě zaplaceno vyšší křehkostí usušeného materiálu, který je potom více náchylný k mechanickému poškození při mani-pulaci a používání.
Dalším způsobem sušení je sušení vakuové, při kterém se kapalná voda vypařuje za pod-tlaku ve vakuové komoře. Materiály mohou být do komory  umístěny  vlhké  i  zmrazené.

Proces schnutí lze urychlit zvyšováním teploty, důsledkem je opět vyšší konečná křehkost materiálu. Poměrně dosud málo rozšířeným způsobem sušení je vakuové balení. I při tomto typu sušení dojde během procesu nejprve k tání ledu a teprve potom k vysušení vody, stejně jako u předchozího vakuového sušení. Kniha určená k sušení se obloží savým materiálem (v případě nouze poslouží i silnější vrstva novin), umístí do po-lyetylenového sáčku a pomocí vakua se od-straní veškerý vzduch a tedy i kyslík potřebný pro život většiny plísní. Sáček se neprodyšně uzavře na určitou dobu (24 hodin), během které voda migruje do savého obkladu. Potom se sáček otevře, mokrý obklad se nahradí suchým a vše se opakuje až do úplného vysušení knihy.
Zatím popsané metody vyžadují vybavení speciálními přístroji. V některých případech je možné přímé sušení knihovnických materiálů teplým suchým či teplým vlhkým vzduchem, které lze provádět v průmyslových sušárnách (určených původně například na sušení dřeva).
Zajímavá technologie byla použita v Rusku při sušení více než 200 000 knih Akademie věd v  Petrohradě. Deset zmrazených knih se svá-zalo těsně k sobě za použití absorpční tkaniny, která ještě obsahovala kapsy naplněné pilina-mi. Tyto svazky se sušily v rychle cirkulujícím vzduchu o teplotě 30 ^oC.
Všechny zde zmíněné způsoby sušení se nyní testují v Národní knihovně ve spolupráci se Státním ústředním archivem a na základě dosažených výsledků budou vybrány metody sušení nejvhodnější pro záchranu usklad-něných zmrazených knihovnických a archiv-ních materiálů.
Dosavadní výsledky výzkumů jsou zapra-covány v  materiálu “Studium vlivu sušicích metod na fyzikálně – chemické a mikro-biologické vlastnosti různých druhů papíru”. Prosinec 2002. Národní knihovna České republiky, Praha. Státní ústřední archiv v Praze.
Materiál je vystaven na elektronických stránkách Národní knihovny

www. nkp.cz

pod titulem “Fondy po povodních”.