Od ustavující schůze Společnosti Národní knihovny, která
se konala 7. listopadu 1995, uplynula dlouhá řada dní. Vstupujeme již do
osmého roku jejího působení. Tehdy navázala na předchozí činnost Nadace pro
záchranu Národní knihovny, jejímiž předsedy byli postupně Milan Jungmann a Eva Kantůrková.
Za tuto dobu Společnost nezměnila rozhodnutí všemi
myslitelnými způsoby propagovat činnost Národní knihovny a působit v její
prospěch.
Pro ilustraci uvádím příklady aktivit za uplynulé období:
– vydání publikace o ředitelích klementinské knihovny v
historickém období – Bibliotheca semper viva – na jejíž přípravě se
podíleli členové Společnosti Zdeněk Franc a Karla Erbová
– uspořádání několika koncertů, přednášek a soustavné
představování básníků a prozaiků v pořadech Modré pondělí (doposud 17 besed
se spisovateli)
– uspořádání tří společenských večerů, jejichž cílem bylo
buď získat nebo povzbudit sponzory Národní knihovny. Ve dvou z těchto večerů
byly zorganizovány aukce uměleckých předmětů, jejichž výtěžek podpořil
projekty Národní knihovny. Ve třetím večeru vystavující řezbáři poskytli
část honoráře z prodeje svých řezeb na konto projektů Společnosti a
Národní knihovny. Společenské večery a jejich doprovodné výstavy tak kromě
žádoucího zisku představily pražské veřejnosti mimopražské umělce a
umožnily i prodej jejich prací. Tyto večery se konaly vždy pod záštitou
Dagmar Havlové, event. za přítomnosti ministra kultury nebo předsedy
Senátu.
Hovoříme-li o financích získávaných pro projekty Národní
knihovny, jde v první řadě o podporu digitalizace vzácných literárních
památek, uchovávaných Národní knihovnou a digitalizovaných na jejích
mimořádně úspěšných digitalizačních pracovištích. Prvním významnějším
sponzorem byla Komerční banka a vzniklo digitální faksimile Malé Richentalovy
kroniky.
Po šest let je pravidelným sponzorem digitalizace Nadace
Preciosa z Jablonce nad Nisou. Pravidelný roční příspěvek ve výši 100 000 Kč
zabezpečuje do jisté míry soustavnost výběru titulů pro zhotovení digitálních faksimilií. Jde především o středověké rukopisy z okruhu reformních
myslitelů a kazatelů z domácího prostředí a o řadu jezuitik. K dnešnímu dni
se může Společnost pochlubit financováním více než 50 titulů na CD R, jež
badatelům nabízí oddělení rukopisů Národní knihovny náhradou za chráněné
originály. Mezi těmito tituly najdeme práce Tomáše Štítného, Jana Rokycany,
Matěje z Janova, Jana Milíče z Kroměříže, Jana Lupáče, Petra Payna, Jana z Brakel,
Maříka Rvačky, Johna Wycliffa a dalších a významný soubor jezuitik,
dokládajících především činnost klementinské koleje. Digitalizované rukopisy
budou součástí digitální knihovny – tedy knihovny přístupné po internetu.
Společnost s Národní knihovnou organizovala dva významné
semináře: Jezuité v Čechách a Soužití knihy a internetu. Účastníci seminářů
v obou případech doslova přeplnili prostor Zrcadlové kaple, aby vyslechli
příspěvky Ivany Čornejové z Univerzity Karlovy, Tomáše Špidlíka z univerzity
v Římě, Anny Fechtnerové z Národní knihovny, na druhém semináři kromě
zahajovacího příspěvku Pavla Dostála, ministra kultury ČR, vyslechli pak
Ivana Havla, Milana Uhdeho, Ludvíka Vaculíka, Ondřeje Neffa a řady dalších
českých intelektuálů.
Členové Společnosti se v různých kritických obdobích
obraceli adresnými dopisy na politiky s žádostí o řešení problémů Národní
knihovny, ať šlo o dotace, zákony či vyhlášky. Díky nim Národní knihovna
obdržela mimořádný vládní příspěvek ve výši 10 mil. Kč, a to v době, kdy
hrozil zánik nákupu některých titulů odborných zahraničních časopisů.
V jiném případě členové Společnosti ovlivnili řešení problémů knihoven
přecházejících od státních pod regionální zřizovatele.
Členové Společnosti aktivně vystupují v médiích a
informují především o Národní knihovně, jejím poslání, aktuálních službách
a současném stavu. Soustavně pečujeme o dobrý vztah s Českým rozhlasem a
velice si ho vážíme. A to ať už jde o stanici Český rozhlas 2 Praha, nebo
v nedávné minulosti o Svobodnou Evropu. Dobře navázaný kontakt s Českou
televizí je nyní neuspokojivý. Příčinou jsou problematické vnitřní poměry
této veřejnoprávní instituce.
Také díky členům Společnosti se utvořil dobrý okruh
novinářů z mnoha deníků a týdeníků, kteří o činnosti knihovny informují.
Řada členů činnost Společnosti podporuje i finančně. Jako
trvalé finanční příznivce musíme – ač o to nežádají – jmenovat paní Danielu
Urbanovou z Uhříněvsi, Helenu Hotovcovou z Peček, Ing. Josefa Duška a JUDr.
Romana Markuzyho z Prahy.
Za nezištná vystoupení během společenských akcí,
nejrůznějších koncertů a slavnostních zahajovacích večerů, např. k veletrhu
Svět knihy, upřímně děkujeme těmto členům: klavíristovi Tomáši Víškovi, kytaristce Miladě Karezové,
houslistovi Jaroslavu Svěcenému. Stejné díky
patří Radovanu Lukavskému, Janu Kovaříkovi, Miroslavu Kováříkovi a Milanu
Friedlovi. K úspěchu takových pořadů vždy a opět nezištně přispěla Venuše
Kůrečková se svou koncertní agenturou, stejně jako režisér Petr Ruttner,
díky němuž doznaly záznamy o akcích Společnosti zveřejnění v České
televizi.
Jsme velice vděčni ing. Jiřímu Rücklovi, Vladimíru
Komárkovi, Olbramu Zoubkovi, Janě Švábové za umělecké předměty, které
doslova zdobily naše aukce.
Náš dík patří novinářům – Michalu Růžičkovi, Liboru Knězkovi, Milanu Krumlovi, Světlaně Lavičkové, Janu Petránkovi, Karlu
Tejkalovi, Oto Nutzovi, Aleně Morávkové a Karle Erbové za téměř soustavné
vyhledávání možností, kde a jak knihovnu v médiích uplatnit.
A nesmíme zapomenout na několik osobností zvláštního
významu: na Jiřího Grygara, často připomínajícího důležitost vzdělání,
informací a cest k jejich vyhledávání, na dr. Jiřinu Šiklovou, která v popovodňových strastech zprostředkovala knihovně nezanedbatelnou pomoc ze
Švýcarska a již dříve se zasloužila o dotaci z Nadace Charty 77 pro
bezbariérové úpravy v knihovně, na prof. Věnka Šilhána, jemuž vděčíme
za pomoc nejsoustavnější, za pravidelnou finanční podporu z Nadace Preciosa
z Jablonce nad Nisou. V minulosti přispěli i naši zahraniční členové –
Richard Hanzlík a Hana Gerzanicová–Honsová. Naše díky patří dalšímu členu
Společnosti, Andy Lassovi, profesoru na Mount Holyoke College v USA, který
se soustavně zabývá českým knihovnictvím a má mimořádné zásluhy o jeho
modernizaci financováním z americké Mellonovy nadace. Opět, po povodních,
jistě i jeho zásluhou, získaly české knihovny z této nadace grant, který
pomůže při vysoušení zmrazených svazků a zabezpečí odborné zpracování a
posouzení všech metod tak, aby se mohly stát součástí doporučení pro
preventivní ochranu fondů ve všech potenciálně ohrožených knihovnách.
Správcem tohoto grantu je Národní knihovna.
Přímo v Národní knihovně nacházíme mimořádné pochopení
především u ředitele Balíka a dále u útvarů, které pomáhají naše akce
realizovat. Je to oddělení výstav, Odbor vydavatelský, odd. rukopisů a útvar
digitalizace, náměstek ředitele Adolf Knoll, redakce bulletinu Národní
knihovny a to oddělení, které je naší činností nejvíce zatíženo, oddělení
pro vztahy s veřejností.
V uplynulém období se ve funkci výkonného předsedy
Společnosti vystřídaly spisovatelky Karla Erbová a Lenka Procházková,
čestnou předsedkyní byla a zůstává Dagmar Havlová, členy čestného předsednictva
vždy byli a doufáme že zůstanou představitelé veřejnoprávních médií –
Českého rozhlasu a České televize.
Za dobu trvání Společnosti jsme se rozloučili s jejími
významnými a zasloužilými členy – Zdeňkem Francem, Otou Nutzem, Karlem
Peckou,
Vladimírem Komárkem, Eduardem Goldstückerem, Miroslavem Holubem a
Františkem Lobkowiczem.
Společnost má v této době 130 členů. Věříme, že se
činnost Společnosti nezastaví a bude i v dalším období sloužit především
prospěchu Národní knihovny. Přejeme si, aby se okruh aktivně působících
členů rozšířil, a velice si přejme, aby naši členové nezapomínali na svou
základní povinnost – placení členských příspěvků.
Na základě předběžných jednání doporučujeme, aby funkci
předsedy výkonného výboru v dalším období zastával JUDr. Aleš Pejchal.
