PhDr. Jiří Bečka, CSc.

Bylo jeho osudem, že přišel na svět v Praze 28. 12. 1903 v rodině, kde otec desítky let předtím vykročil k poznávání východních kultur – především íránské. Otec Jaromír Borecký se roku 1910 ucházel na základě práce o Ferdou-sího Šáhnáme o habilitaci na pražské univerzitě. neuspěl však a upsal se definitivně práci v univerzitní, centrální pražské, dnes Národní knihovně. Stal se jejím nejprve prozatímním správcem roku 1919 a rok poté 1920 ředitelem. Sloužil jí do roku 1930. O jeho zásluhách pro českou kulturu a poezii vyšlo už mnoho pojed-nání, o jeho českém příspěvku k poznání perské literatury napsal naposled časopis Národní knihovny Bulletin plus 2003.
Syn navázal cílevědomě na otcovy snahy a stu-doval u profesorů Josefa Zubatého, Jana Rypky, tehdy ještě docenta Felixe Tauera a dalších orientalistů na Karlově univerzitě v Praze, dokončil studium roku 1930 doktorskou prací O jmenných větách v památkách staro-íránských – první zájem byl zřetelně zaměřen na předislámský Írán. Svědčí o tom doktorská disertační práce i první kniha vydaná roku 1932 o staroíránské syntaxi, která vznikla na popud prof. Josefa Zubatého, a recenze na zahraniční práce z toho oboru. Po dosažení doktorátu přijal roku 1931 zaměstnání knihovníka v tehdejší Veřejné a univerzitní knihovně v Praze, kde dosáhl roku 1947 funkce rady archivní a knihov-ní služby. Od studentských let se současně však projevuje vztah k poezii – jeho vůbec první studentský literární projev je překlad básně proslulého Peršana Sa´dího.

A publikoval dále literárněvědné články, zejména také společně se svým učitelem Rypkou. Jsou to především velmi vážné literární rozbory díla dvou významných básníků 11. století. Roku 1943 rozsáhlý článek Labíbí ve vědeckém časopise Archiv orientální, obsahující především velmi detailní rozbor básníkova veršového systému. Další článek vypracovaný společně s Rypkou nese název Farruchi, rovněž v Archivu orientálním. Lze mít za to, že v obou těchto náročných pojednáních značná, nejspíše převážná, část úsilí šla na účet Boreckého. Svůj vřelý cit k učiteli Rypkovi Borecký projevil v článku k Rypkovým šedesátinám v prvním ročníku časopisu  Nový orient roku 1946, kde zřetelně vyjádřil, co učitel dal české a světové vědě, studentům; velmi logicky a teple zní jeho myšlenka, že Rypka, ač odchovanec univerzity vídeňské (1910) a cařihradské (1922) navázal hned svými prvními pražskými díly zcela organicky na praž-skou školu Dvořákovu v jejím zaměření literárně interpretačním. Borecký má další pojednání z oboru íránistiky a také překlady obtížné, mystické poezie Džaláleddína Rúmího i jiných perských klasiků. Do historie českého pozná-vání íránské literatury a kultury se zapsal svým pojednáním Orient v životě a díle Svatopluka Čecha, který vyšel na str. 430453 roku 1946 v knize Svatopluku Čechovi – ukázal, jak český básník v poezii užíval perský oblíbený motiv lásky růže a slavíka a pro slavíka dokonce má i jeho perský tvar bulbul. Svatopluk Čech podle německých překladů přebásnil dvě čtyřverší Omara Chajjáma a Rúmího gazel v třetím ročníku časopisu Lumír roku 1853 za Bachova absolutismu.
Roku 1947 dostal Miloš Borecký v knihovně celoroční placenou dovolenou k pobytu a stu-diu v Teheránu, kde ho však zaskočily nepříznivé události v tehdejším Českosloven-sku. Požádal o prodloužení dovolené, byl však z knihovny roku 1949 pro emigraci propuštěn. Z Teheránu odeslal pražskému Novému Orientu dva články (jeden spolu s Adolfem Panzem, který tehdy rovněž dlel v Íránu); zajímavý je také článek o novodobých teheránských divadlech   Ferdousí      a    Farhang.      Namísto

do zkoušené vlasti a k pražské rodině se odebral tehdy do USA. Zde však po nedlouhém pobytu ve Washingtonu, kde byl zaměstnán v knihov-ně Kongresu, zemřel 18. 3. 1954. Určitá část jeho vědecké a značná jeho překladové tvorby zůstaly v rukopise a jsou uloženy v archivu Národního muzea v Praze, např. Úvaha o lexi-kálním zpracování spisovného jazyka novoperského (krabice 39), jednotlivé překlady z poezie perských a tureckých klasiků, je zde rovněž dosti rozsáhlá korespondence s prof. J.Rypkou.
Široký pohled na perskou literaturu prokázal také v obsáhlém komentáři k vydání otcových překladů 464 čtyřverší Omara Chajjáma, jež z jisté části byla předtím v prvních dvou desítiletích minulého století publikována v různých časopisech jako Zvon, Máj, Topičův sborník aj. Ke knižnímu vydání došlo až roku 1945. Miloš v úvodu ukazuje, co bylo v Če-chách z perské poezie do té doby, a zdůrazňuje v tom ohledu význam díla Jaroslava Vrchlického. Dosti důkladná studie pak následuje v doslovu (s. 103–160). Zde najde čtenář životopis Omara Chajjáma opřený převážně o údaje soudobých nebo dobou blízkých autorů. Je tu dále důkladný rozbor čtyřverší se zjištěním, že nejsou mezi nimi taková, jež by odporovala údajům získaným sestavením životopisu a charakteristice jeho jiné tvorby. Posledních osm stran obsahuje dosti zevrubnou zprávu o evropských studiích Omara Chajjáma. Tento doslov Miloše Boreckého přináší však také dosti důkladný poukaz s komentářem na to, že Chajjámovi jsou připisována občas čtyřverší některých předchozích i pozdějších básníků, jako Dakíkí, Attár, Amír Balchí, Muizzí aj. – u některých čtyřverší Miloš Borecký onoho jiného autora pevně uvádí, což je přijímáno.
Obliba poezie ho vedla k překladům obtížných básnických děl, zejména také Rúmího Masnavíje ma´naví (Masnaví – obrácené k vnitřnímu smyslu všeho), z něhož připravil překlady rozsáhlého souboru – přes 70 gazelů, celkem asi více než 1500 veršů – který však nebyl, až na drobné ukázky, dosud vydán tiskem. Nepříznivými okolnostmi měl Miloš Borecký možnost publikovat relativně málo, avšak to, co se dostalo do tisku, bylo vždy na úrovni. Není pochyby, že v příznivějším období a při dosažení vyššího věku by byl přispěl české a světové íránistice silným přínosem – vhodné by rozhodně bylo vydat jeho české překlady Rúmího nesnadných gazelů, jež jsou pevnou součástí světové poezie a v tom rozsahu chybí dosud v překladové literatuře české. Připojuji tu Boreckého převody dvou gazelů ze strojopisného souboru necelé stovky oněch myšlenkově náročných, mystických básní, které mi svého času po Boreckého smrti, předal profesor Jan Rypka. O osudech otce Miloše viz také článek jeho syna Vladimíra Boreckého v Tvaru roku 1984 a obsáhlé pojednání ve sborníku Národní knihovny Miscellanea č.15, 1998, s. 379–395; je z nich patrný rovněž Milošův blízký vztah k poezii a hudbě.

Anvarí, O malých ústech a útlém pase. (Překlad.) Topičův sborník 12, 1924/25, č. 4, s. 168
Sa´ dí Muslihuddín, Verše. (Překlad.) Topičův sborník 12, 1924/25, s. 421
Kurilowitz, J., Trace de la place duton en gathaique. (Recenze.) Listy filologické 54, 1927,
s. 294–299
Smith Wilkins M., Studies in the Syntax of the Gathas of Zarathushtra together with Text, Translation and Notes. Philadelphia, 1926. (Recenze.) Listy filologické 57, 1930, s.411–3
O jmenných větách v památkách staroíránských, Praha, Řivnáč, 1932, 165 str.
Konig F.W., Aelteste Geschichte der Meder und Perser. (Recenze.) Archiv orientální 7, 1935, s. 525–6
Bábá Táhir, Poems of a Pesian Sufi in translation of A.J. Arberry. (Recenze.) Archiv orientální 9, 1937, s. 457–458
Hesla v OSNND, Praha, Ottův slovník naučný nové doby, 1939–1941
Notitz. (O poezii Sanájího.) Archiv orientální 12, 1941, s. 260–261
O stavu a úkolech novoperské lexikografie. Věstník ČAV 53, 1944, s. 59–65
Vzpomínky posluchačovy. (Nekrolog Aloise Musila.) Národní politika 5.6.1944
Labíbí. (s Janem Rypkou) . Archiv orientální 14, 1943, s. 261–303 a 304–307
Omar Chajjám a jeho čtyřverší. In: Čtyřverší Omara Chajjám, přeložil Jaromír Borecký, Praha, Sborník světové poezie, 1945, s. 103–160
Betts, R.R., Angličan o vzniku českého humanismu. (Překlad z angličtiny.) Kvart 4, 1945/46,
s. 307– 311
K šedesátinám prof. dr. Rypky. Nový Orient 1, 1945/46, č.7, s. 5–6
Orient v životě a díle Svatopluka Čecha. V knize Svatopluku Čechovi, Praha 1946, s. 430–453
Farrochí (S Janem Rypkou.) Archiv orientální 16, 1947, s. 17–75
La soixantième anniversaire du prof. Jan Rypka. Archiv orientální 16, 1948, č. 1–2, s. 1–16
Sa´dí, Z Bústánu. (Překlad veršů v knize J. Rypka, Íránský poutník.) Praha, Družstevní práce, 1946, s. 361–362
Divadelní život v dnešním Teheránu. Nový Orient 3, 1947/48, s. 201
Ta´líf Muhammad Muhsin. (Recenze Aga Buzurg´s Anthologies of sufism.) Archiv orientální 16, 1948, 380–2
Z Gílánu. (S Adolfem Panzem.) Nový Orient 4, 1948/49, s. 63–65
Persian Prose since 1946. Middle East Journal 7, 1953, No. 2, s. 235–244
V československém klubu v Teheránu. Bústán 4 (2001), č. 3, s. 58–59
Veřejné knihovny teheránské. Bústán 4 (2001), č. 4, s. 84–86, 5(2002), č. 1, s.15–17

He was born in Prague on Dec. 28, 1903 in a family whose father Jaromír Borecký had, dozens of years before begun studying the Eastern cultures, especially that of Iran (from 1920–1930, he was Director of the Public and University Library, currently known as the National Library). His son fervently followed his father´s efforts and took up his studies at Charles University in Prague. His professors were Josef Zubatý, Jan Rypka and Felix Tauer who was still a senior lecturer at that time as well as other orientalists. Mr. Miloš Borecký completed his studies in 1930 with a PhD as an expert in the nominal theorem of ancient Iranian munuments – his preference distinctly given to preMoslem Iran. With a doctorate in hand in 1931, he became a librarian at what was then known as the Public and University Library in Prague. In 1947 he achieved the rank of Counselor for the Department of Archival and Librarian Services. Meanwhile, durig his student years, he began developing an interest in poetry. His very first literary expression as a student was a translation of a poem by the famous Persian known as Sa´di.
Mr. Borecký published numerous articles of a scientifically literary nature together with his teacher Rypka. These were especially very serious literary analyses of works of two famous 11th century poets. In 1943, an extensive article entitled Labíbí appeared in a scientific magazine entitled Oriental Archive (a publication pertaining to the Oriental Institute of the Academy of Sciences of the Czech Republic), and especially including a very detailed analysis of the poet´s system of verses. Another article worked on together with Rypka is entitled Farruchi and is also to be found in the Oriental Archive magazine. It is to be noted that a both considerable if not substantial effort put into these timeconsuming treatises was attributed to Borecký. Borecký´s treatises on Iranian studies as well as his translations are very difficult, particularly the mystic poetry of Džaláleddín Rúmí Masnaví ma´naví and other Persian classics (Masnaví – opposite to the inside sense of everything). The history of Czech Iranian literature and cultural studies were inscribed by Borecký in a treatise entitled The Orient in the Life and Work of Svatopluk Čech. A broad view of Persian literature was demonstrated in an extensive commentary on the publishing of his father´s translations of 464 tetrasticks by Omar Khayyam in 1945. In his introduction, Miloš Borecký demonstrated the amount of Persian poetry in the Czech lands until that time, while in that respect stressing the importance of the work of poet Jaroslav Vrchlický. A considerably thorough analysis then follows in the epilogue in which the reader will find the biography of Omar Khayyam based especially on the descriptions of contemporary and/or familiar authors of that time. Furthermore, a thorough analysis of the tetrasticks is to be found in which it is clear that there are no such analyses that would be contrary to those facts obtained by compiling a biography and profile of his other works. The last remaining eight pages include a considerably detailed report on the European studies of Omar Khayyam. This epilogue by Miloš Borecký brings evidence and can be commented on in the sense that Khayyam is ascribed with the occasional tetrasticks of certain previous and more recent poets such as Dakíkí, Attár, Amír Balchí, Muizzí and so on.
In the year 1947 the Library gave Miloš Borecký a yearlong paid study vacation in Teheran where the unfavourable events in the former Czechoslovakia were quite a shock to him. He than left for the USA where he died on March 18, 1954 following a short sojourn in Washington where he was working for the Library of Congress. A certain part of his scientific work and a substantial portion of his translations remained in the Manuscripts Section and are filed in the archives of the National Museum of Prague.
Before his death, Prof. Jan Rypka passed on to PhDr. Jiří Bečka, CSc. a typewritten compilation of translations of “gazels” based on a very difficult piece of mystic poetry by Dzhaláleddín Rúmí – from the works of Masnaví ma´naví of which we publish certain samples not seen to this day.