Ing. Pavel Weigel

Do Univerzitní knihovny v Klementinu jsem poprvé zamířil v roce 1960, kdy jsem začal studovat v Praze. Měl jsem totiž velice dobré zkušenosti z Univerzity Komenského v Brně, kde měli knihy jinde skoro nesehnatelné. Jako vášnivý čtenář jsem pochopitelně nemohl pražskou knihovnu pominout, následně ani Technickou a Slovanskou knihovnu, které také sídlily a dodnes sídlí v prostorách Klementina. Pro beletrii jsem sice častěji chodil přes ulici do Městské knihovny, Univerzitní knihovna však byla nenahraditelná. Byla především daleko rozsáhlejší, a přestože se řada titulů nedala půjčit, bylo do nich možné alespoň nahlédnout. Zde jsem třeba poprvé četl předválečné noviny. Nejvíc jsem ji však oceňoval jako zdroj informací. Lístkovnice ve výpůjčním sále jsem pokládal a dodnes pokládám za bibliografický katalog. Třeba při psaní literárních studií jsem zde nalézal informace skoro o všech českých (a mnoha zahraničních) vydáních, navíc bylo možné je vzít do ruky. Při úvahách, kterou knihu pře-ložit, bylo možné rychle zjistit, zda už přeložena byla, popřípadě kým a kdy. V předinternetové době byly takové informace nezastupitelné.
V sedmdesátých a osmdesátých létech jsem intenzivně navštěvoval Slovanskou knihovnu a získával zde znalosti hlavně o polských autorech, jejichž knihy neměli v Polském kulturním středisku na Václavském náměstí (dnes zrušeno), ani přímo v Polsku. Nesmím zapomenout ani na Všeobecnou studovnu, kde jsou stěny obestavěny spoustou knih, do nichž je možné kdykoliv nahlédnout pro zjištění rychlé informace (např. naučné slovníky, sbírky zákonů atd.). Potěšil mě i smysl

pro humor zdejších pracovníků. Když jsem napsal knihu o Stanisławu Lemovi, uvedl jsem ji tzv. Lemovým zákonem: “Nikdo nečte. Pokud čte, stejně nerozumí. Pokud čte a rozumí, stejně zapomene.” Jednoho dne jsem tento zákon našel vyvěšený nad výpůjčním pultem.
Nedávno jsem objevil další zdejší kouzlo – výstavy. Pochopitelně už předtím jsem si s vět-ším nebo menším zájmem prohlížel exponáty, které se střídaly zejména v přízemní chodbě, nenapadlo mě však, že bych se mohl v  tomto směru angažovat.
V novém století se tato situace změnila a pra-covníci Národní knihovny (na kterou se Univer-zitní knihovna mezitím přejmenovala) vyšli vstříc nápadu uspořádat v roce 2001 výstavu k 80. výročí narození Stanisława Lema. Proběhl zde i odborný seminář (s účastí přednášejících až z Austrálie), v Zrcadlové kapli byly v pre-miéře uvedeny ukázky z opery Vlastislava Matouška a Jana Buriana “Šestá cesta Ijona Tichého” podle Lemovy povídky. Příznivě byla přijata i výstava o Obci překladatelů “Perly a perličky českého překladu” (o jejíž osud jsem se obával právě v době povodně, hladina se však zastavila v suterénu Klementina a na výstavu nedosáhla). Doufám, že se v příštím roce přesvědčíte, že to nebyla výstava posled-ní.
Na knihy jsem zatížen odjakživa a četba zabrala značnou část mého života, do kterého tudíž knihovny neodmyslitelně patří. Jsem rád, že prá-vě v instituci, kterou lze pokládat za nejpřed-nější v této zemi, mám řadu přátel a dobrých známých, za kterými mohu přijít a povídat si nejen o literatuře.

Pavel Weigel a Kir Bulyčov. (Foto: Reček.)

Pavel Weigel v kresbě Kira Bulyčova.

Science fiction:
Stanisław Lem: Nepřemožitelný, MF, 1976; Knižní klub 1994; Fiasko, MF, 1990; Summa technologiae, Magnetpress, 1995; Deník nalezený ve vaně, Baronet, 1999; Tajemství čínského pokoje, MF, 1999; Solaris, MF, 2003; Pánův hlas [s Františkem Jungwirthem], Nakladatelství Svoboda, 1981; Hvězdné deníky, Baronet, 1999; Kyberiáda, Baronet, 2000; Bajky robotů, Laser, 2002; Janusz A. Zajdel: Právo na návrat [in: Pozemšťané a mimozemšťané], Nakladatelství Svoboda, 1981; Edene, Albatros, 2000; Rafał A. Ziemkiewicz: Červené kober-ce,odměřený krok, AF167, 1997] Ewa Białołęcka: Tkáč iluzí, Netopejr, 1999; Konrad T. Lewandowski: Kočkodlak Xin, Laser, 20002; Návrat kočkodlaka, Laser, 2002; Kočkodla-kova mise, Laser, 2003; Andrzej Pilipiuk: Kroniky Jakuba Vandrovce, Laser, 2002; Čaroděj Ivanov, Laser, 2002; Vezmi černou slepici, Laser, 2003; Feliks W. Kres: Král Nesmírna, Laser, 2003; Achája, Laser, 2004; Dorota Terakowska: Dcera čarodějek, Alba-tros, 2002; Vládcové času [antologie povídek], Albatros, 1988; Polská ruleta, Laser, 2003; Kir Bulyčov: Alenka z planety Země, Nakladatelství Svoboda, 1985; Alenčiny narozeniny, Naklada-telství Svoboda, 1987; Mimozemšťané v Gus-laru [s Ivo Králem], Triton, 2002; Vynálezci v Guslaru, Triton, 2002.

Literatura faktu:
Aleksander Grobicki: Poklady na dně moří, MF, 1980; Jan W. Kowalski: Encyklopedie papežství, Academia, 1994; Anatolij Karpov: Šachy s Anatolijem Karpovem, Egmont, 1998; Andrzej Perepeczko: Bitva o Atlantik, Alba-tros, 2001; Nikolaj Zeňkovič: Kremelské atentáty, Jota, 2000; Kremelská tajemství, Jota, 2001.

Z původních prací:
Plánování a ekonomické stimulování ochrany ovzduší, SZN, 1984; Čistota ovzduší, ČSOP, 1986; Ochrana čistoty ovzduší, VÚOŠ, 1987; Stanisław Lem, Magnetpress, 1995; Mezitexty, Straky na vrbě, 1999; Lemování, Straky na vrbě, 2003; Ludvík Souček [audiovizuální pořad], Planetárium Praha, 1986; Encyklopedie litera-tury science fiction, [spoluautor], H+H, 1995.

Pavel Weigel, born on May 26, 1942 in Brno, has translated mostly from Polish since the 1960s. He has obtained a number of Academy prizes for translating science fiction, fantasy and horror novels and for many years of science fiction work and a bonus in a Josef Jung-mann contest for his a work entitled Summy technologiae. He is the autor of a work entitled A Bad Translation Prize for an antiprize translation. In 1990 he founded the Stanisław Lem Society and in 2002 The Fantastica Authors´ Syndicate (a collective member of the Writers´ Society). He chairs over the DILIA Inspection Council and has worked in various commissions focussing on the natural environment, the Czech Literature Fund as well as the writers´and translators´societies. He is a literature contest juror (i.e. Magnesia Litera, the Jiří Levý prize.)

Literatura: KDO JE KDO – Osobnosti české současnosti, Agentura KDO JE KDO, Praha, 2002.