Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc.
Astronomický ústav UK
Matematicko-fyzikální fakulta UK

Čtvrtým ředitelem klementinské hvězdárny, po Josefu Steplingovi, Františku Zenovi a An-tonínu Strnadovi, se stal Martin Alois David (1757–1836), premonstrát z  kláštera v Teplé u Mariánských Lázní. Podívámeli se na hlavní zásluhy těchto osobností pro praxi, pak v případě Steplinga to kromě vybudování klementinské hvězdárny byla reforma výuky exaktních věd v rámci habsburské monarchie, kterou provedl na základě pověření od Marie Terezie, a v případě Antonína Strnada zásluha o zbudování sítě meteorologických stanic a o pravidelná denní měření v Klementinu od roku 1775. Hlavní práce Martina Aloise Davida spočívaly v určování zeměpisných souřadnic různých míst českého království. Astronomicky určené zeměpisné souřadnice jsou totiž nutným předpokladem pro vyhotovení nezkreslených map a takové u nás do té doby neexistovaly. Také v okolních zemích se začínalo s mapová-ním vycházejícím z bodů s astronomicky stanovenými souřadnicemi. Často tím byli pověřováni astronomové, například v soused-ním Německu geodetické práce započal Karl Friedrich Gauss, který měl výchozí astrono-mický bod na své hvězdárně v Göttingenu a na něj navázal triangulační síť. V Čechách do té doby změřili zeměpisné souřadnice pouze Tycho Brahe pro Prahu a zámek v Benátkách nad Jizerou a Stepling pro Klementinskou hvězdárnu. David svou aktivitou předběhl oficiální pověření, protože se do prací pustil z vlasteneckého přesvědčení a konal je na vlast-ní náklady. To dobře zapadalo do úsilí dalších členů Královské české společnosti nauk (KČSN), kteří se snažili o zdokumentování přírodního bohatství království, jeho dějin, etnografie atd., a tak ani není divu, že David většinu měření publikoval právě v Pojednáních KČSN (Abhand lungen der k. böhmischen Gesellschaft der Wissenschaften).
Předsevzatý úkol začal plnit systematicky, ale také díky šťastné shodě okolností. V září roku 1789 se seznámil v Karlových Varech s Franzem von Zachem, předním z evropských astronomů, ředitelem právě zbudované hvěz-dárny na Seebergu u města Gotha. Bezpochyby spolu mluvili o přístrojích a vybavení hvěz-dáren, protože si David poté objednal u londýn-ské firmy Dollond vynikající sedmipalcový zrcadlový sextant, s nímž se také nechal vyobrazit (viz jeho portrét). Ve stejné době Strnad nechal zhotovit astronomické kyvadlové hodiny od hodináře Šimona Müllera, zaměstnance klementinské hvězdárny, a dal je Davidovi k dispozici. David koupil za vlastní peníze ještě dalekohled od firmy Ramsden (dnes vystavený v  Národním technickém muzeu), a tím měl pro počátek pohromadě potřebné přístrojové vybavení.
Pro astronomické určení zeměpisné polohy se tehdy používalo několik standardních metod. Na místě bylo nutno zřídit pozorovatelnu s výhledem na jih a na sever a zavěsit hodiny. Zeměpisná šířka se určila podle výšky Polárky nad obzorem při její horní nebo dolní kulminaci, ve dne pak podle polední výšky Slunce nad obzorem. Podle okamžiků průchodů několika vybraných hvězd se stanovil místní hvězdný čas a podle něho se seřídily hodiny. Rozdíl zeměpisné délky klementinské hvězdárny a Davidova stanoviště, tj. rozdíl místních časů na těchto dvou místech, se určil současným pozorováním nějakého děje na obloze z obou míst. Pozorovaly se zákryty a zatmění Jupitero-vých satelitů, tj. okamžiky, kdy některý ze čtyř největších satelitů při oběhu zmizel za okrajem Jupitera anebo se naopak objevil, a dále vstup anebo výstup satelitů ze stínu vrženého Jupiterem do prostoru. Jiná alternativa spočívala v pozorování okamžiků zákrytů hvězd Měsícem. Chyba určení zeměpisné polohy nepřesahovala 300 m, ale nejčastěji byla menší než 100 m.
První práce publikovaná v Pojednáních r. 1789 bylo určení výšky pólu tepelského kláštera pomocí sedmipalcového sextantu, následované kompletním určením šířky i délky v roce 1793. Pak se David vydal měřit polohy míst na zemské hranici, roku 1793 to byla poloha vyše-brodského kláštera na jihu, roku 1797 Šluknova na severu a roku 1799 Mariánské hory a Anna-bergu u Chebu na západě. Zeměpisnou šířku Klementina přeměřil s přesností na cca 10 m v roce 1795. V roce 1800 změřil znovu polohu Vyššího Brodu a Mühlhausenu a v r. 1802 polohu zámku v Benátkách nad Jizerou, aby svůj výsledek porovnal s Tychonovým. V roce 1804 se vydal na Šumavu a změřil polohu hory Březník u Hartmanic a několika dalších vyvýšených míst, odkud by bylo možno začít s triangulací.
V tuto dobu přišlo státní pověření a tím i použití nové metody k určení rozdílu zeměpisných délek – zaznamenávání okamžiků záblesků při sériích explozí náloží střelného prachu, odpalovaných na hraničních horách. Roku 1804 tak byl určen rozdíl zeměpisné délky Prahy a Drážďan odpalováním náloží na Děčínském Sněžníku, roku 1805 rozdíl délek Prahy a Vrati-slavi pomocí náloží odpalovaných na vrcholu Sněžky, roku 1806 Prahy a několika míst podél hranice v Krušných horách a roku 1808 Krásné Lípy a Žitenic v  Litoměřickém kraji. V kombinaci s  astronomickou metodou vyšly roku 1809 publikace o polohách Manětína, Plzně, Kaleče a Chotěšova, roku 1813 to byla poloha samotné Sněžky, roku 1814 následoval Mělník, roku 1815 Orlík a Drhovel, roku 1819 Hořice a Hradec Králové, pak řada dalších míst a ke konci roku 1831 Teplice.
Záblesky na hraničních horách pozoroval David z Petřína, a proto v roce 1805 provedl trigonometrické zaměření relativní polohy stanoviště na Petříně a klementinské hvězdárny. Časově náročná triangulační měření provedl David jen na některých místech, kde určil zeměpisnou polohu, například v roce 1825 pokryl triangulací část krajiny na Chebsku. Geodetická měření a kreslení map už ovšem prováděly státní instituce, a první mapy s využitím Davidových určení délky a šířky se objevily již v roce 1795.
Pomocí astronomických metod, tedy s  nejvyšší tehdy dosažitelnou přesností, určoval David průběžně rozdíly zeměpisných délek Klementina a několika zahraničních hvězdáren (Seeberg, Vídeň, Lipsko, Vratislav, Mnichov) a byl při-zván k provedení těchto měření pro Vídeňskou hvězdárnu a hvězdárnu Bogenhaufen u Mni-chova. V roce 1820 odcestoval David do Lince, aby se zde účastnil měření rozdílu délek mezi Vídní a Bogenhausenem u Mnichova, a to pomocí náloží odpalovaných na hoře Schnee-berg na hranicích Štýrska a Untersbergu u Salzburgu. David měl stanoviště Postlinger-berg, odkud bylo na obě hory rovněž vidět. Pro špatné počasí se měření uskutečnilo jen 12. července místo tří plánovaných dnů.
Při svých cestách prováděl David i meteo-rologická měření, zejména teploty a tlaku. V roce 1806 publikoval vysvětlení, jak z klesání a stoupání tlaku předpovídat počasí, a barometr používal i pro určení nadmořské výšky stanovišť, jejichž zeměpisnou polohu měřil. Pokud na místě setrval delší dobu, mohl stanovit i střední teploty.  Tyto údaje zveřejňo-val v publikacích C. k.  vlastenecko-ekonomické

společnosti v českých krajích.
Za zásluhy při určování zeměpisných poloh KČSN zvolila Davida mimořádným členem v roce 1795, řádným roku 1800, a od roku 1806 do roku 1831 pak David zastával místo jejího stálého sekretáře. Měření rozdílu délek Prahy a Vratislavi, při němž odpalování náloží na Sněž-ce velel pruský generálmajor von Lindener a na vratislavské hvězdárně vedl pozorování prof. Jungnitz, se stalo podnětem ke jmenování Davida členem korespondentem Slezské společnosti pro podporu přírodních nauk a průmyslu. V tomto roce byl David zvolen děkanem filozofické fakulty pražské univerzity, roku 1809 jej zvolila za svého člena Akademie věd v Mnichově, roku 1815 Ekonomická společ-nost v Lipsku, roku 1816 Moravskoslezská společnost pro zemědělství, přírodní a geogra-fické vědy, roku 1824 Společnost Vlaste-neckého muzea Čech a roku 1829 dánská Společnost pro nordická historická studia. K výčtu Davidových poct ještě přidejme volbu rektorem pražské Karlo-Ferdinandovy univer-zity pro rok 1816.
S Franzem Zachem spojovala Davida rozsáhlá vědecká i přátelská korespondence. Zach v září roku 1800 svolal asi 25 předních evropských astronomů na tehdejší největší středoevrop-skou hvězdárnu v Lilienthalu u Brém, která patřila amatérskému astronomu Schröterovi, a zde 20. září založil první mezinárodní astro-nomickou vědeckou společnost. David se neú-častnil, ale navštívil Zacha na jeho hvězdárně Seeberg u Gothy v září následujícího roku. Zde se poučil o práci na špičkových instru-mentech, konkrétně na pasážníku od Ramsdena. Navštívil také Erfurt, Wartburg, Lipsko a Dráž-ďany s proslaveným Matematicko  fyzikálním salonem ve Zwingeru, hvězdárnou a hodinář-skými dílnami.
Podobně při pobytu na hvězdárně Bogen-hausen v roce 1818 navštívil mnichovské mechanické dílny Utzschneidera a optické dílny a výrobnu optického skla institutu Josefa Fraunhofera v Benediktbeuern. David nelitoval svých vlastních prostředků a ani institucio-nálních, aby pořídil co nejkvalitnější přístroje. Pro určování poloh se vybavil Emeryho chronometrem (z prostředků KČSN), převozným barometrem a teploměrem. Na zpáteční cestě konal pozorování v Řezně, z hvězdárny prof. Heinricha uprostřed botanické zahrady založené hrabětem Kašparem Šternberkem (zjistil mj., že chronometr se během 4 dnů cesty povozem zpozdil o 3,6 sekundy).
Pro klementinskou hvězdárnu opatřil Reichen-bachův meridiánový kruh (1807) a další přístroje, které však zatím nebylo kam nainsta-lovat, protože stará Astronomická věž již nevyhovovala. Vídeňská hvězdárna sídlila též v jezuitské koleji uprostřed města (dnes budova rakouské Akademie věd) a tak Johann Littrow, Hellův nástupce a David ve vzájemné součin-nosti vedli boj o zřízení nových hvězdáren mimo město, nechávali zpracovat plány budov, vybírali vhodná místa (v Praze to měl být Petřín) a hlavně se utkávali se státní administrativou Františka I. o přidělení financí. Ani jeden neuspěl, ve Vídni zřídil důstojnou velkou hvězdárnu teprve František Josef I. Nakoupené Davidovy přístroje tak zůstaly až do 80. let nevybalené v bednách. František I., který roku 1815 vyznamenal Davida velkou zlatou medailí a v roce 1830 titulem C. k. rady, navštívil dne 30. 8. 1833 Karolinum a při představování vybafl na Davida: “Jak se vám vede, Davide, trváte ještě pořád na hvězdárně?” Praha se však hvězdárny nedočkala až do konce c. k. monar-chie.
V prvním ročníku nové série Pojednání z roku 1827 je Davidův článek o historii komety, kterou objevil setník Wilhelm von Biela dne 27. února 1826. Tato periodická kometa se stala slavnou, při jednom z návratů se totiž rozštěpila ve dvě, pak se rozpadla úplně a při dalším návratu roku 1856 proletěla Země oblakem jejích úlomků, což bylo pozorováno jako hustý meteorický déšť. Kometě se s Bielou a Davidem věnovala širší společnost přátel a kolegů – Josef Morstadt, bratr malíře Vincence Morstadta, státní úředník a školený astronom amatér, a piarista Kasián Ignác Hallaschka, učitel na piaristickém gymnáziu v  Panské ulici v Praze, který si v této budově zřídil dobře vybavenou hvězdárnu (rozdíl délek svých hvězdáren měřili David a Hallaschka pomocí náloží odpalovaných v zahradě Kanálka na Balabence).
Martin Alois David se narodil 8. 12. 1757 v prostých poměrech statečku na zboží tepel-ského kláštera. Zvídavého hocha dal na studia prelát kláštera hrabě Christof von Traut-mannsdorf. Nejprve jej svěřil do péče místního faráře a kaplana, roku 1770 přijal na tepelské klášterní gymnázium a roku 1776 poslal do Prahy studovat filozofii, matematiku a fyziku. Za profesory měl David Václava Vydru, Chládka, Hertze a Tesánka, pod jehož vedením vypracoval disertaci o Newtonových Princi-piích (v roce 1783 vydal Newtonův životopis). Přitahovala jej hvězdárna, zde se seznámil s Antonínem Strnadem a Františkem Gerstne-rem, kterého v astronomii vzdělával také ředitel vídeňské hvězdárny Maxmilián Hell. Roku 1789 se David stal adjunktem hvězdárny a po Strna-dově smrti roku 1799 jeho nástupcem. Magisterský grad získal roku 1777, doktorský v roce 1790 a roku 1799 se stal profesorem (na uvolněné stolici metafyziky, astronomie teprve následovala). K premonstrátům v  Teplé vstoupil roku 1780, v Praze studoval též teo-logii, ale jeho profesí byly po celý život přírodní vědy. Do Teplé se vrátil po penzionování a zde také dne 22. února 1836 zemřel ve věku 79 let.
Hlavním zdrojem pro tento článek byl Davidův životopis od Jakuba Filipa Kulika, profesora vyšší matematiky a suplujícího profesora astro-nomie na pražské univerzitě. Kulik Davida dobře osobně znal jak z univerzitního prostředí, tak i z  práce v KČSN. Dodatkem k životopisu, který vyšel ve 4. svazku nové série Pojednání, je ne zcela úplný seznam Davidových publikací. Tento životopis byl také základem pro Davi-dovo heslo v Ottově slovníku naučném, které sepsal ředitel českého astronomického ústavu pražské univerzity, profesor astronomie Gustav Gruss.

Martin Alois David (1757–1836), a member of premonstrat order at the cloister in the town of Teplá near Mariánské lázně, became the fourth Director of the Clementinum Observatory, a post preceded by Joseph Stepling, František Zen and Antonín Strnad. M.A. David´s main work consisted of determining the geographic coordinates of different places within the Czech Kingdom. Until that time, the geographic coordinates had been measured only by Tycho Brahe for the Prague area and the castle in the town of Benátky nad Jizerou, and by Stepling for the Clementinum Observatory. David´s activities had actually surpassed the official assignment considering that this project reflected his patriotic feelings which he financed more or less privately.
For the Clementinum Observatory David acquired what was known as a Reichenbach Meridian Circle (1807), as well as other additional instruments which did not bit anywhere considering that the old Astronomical Tower was no longer suitable. Johann Littrow, Hell´s successor at the Vienna Observatory and David in a spirit of mutual cooperation, led a struggle for the establishment of new observatories. They had blueprints made for the new buildings and were to find suitable premises for them (it was to be Petřín Hill in Prague). Their main efforts were geared at battling the State Administration of Franz I. for the allocation of financial means for this project. However, none of these two men succeeded in finalising this project. A large and dignified observatory was only established by Franz Joseph I. The instruments purchased by David were to Romain in crates until the 1880 s.
In the year 1806 David became an elected Dean of the Philosophical Faculty at Prague University. In 1809, he was elected member of the Academy of Sciences in Munich and in 1815 at the Economic Society in Leipzig. In 1816 he also joined the Moravian–Silesion Society of Agriculture and Natural and Geographic Sciences. In 1824, he joined the Patriotic Museum of the Czech Lands and the Danish Society for Nordic Historical Studies in 1829. For his merits in determining certain geographic locations, the Royal Czech Society of Knowledge enabled David to become an exceptional member in 1795 and a standing member in 1800. From 1806 to 1831, David became their permanent secretary. Added to all these honours, it remains to be mentioned that he was also elected to the post of Rector at the Charles Ferdinand University in Prague in 1816.