Doc. RNDr. Martin Šolc, CSc.
Astronomický ústav UK
Matematicko-fyzikální fakulta UK

Pátý ředitel klementinské hvězdárny, Adam Bittner, bývá spojován se zavedením pražského poledního znamení, které bylo od roku 1842 dáváno prapory z ochozu Astronomické věže Klementina. Není to však jeho nejvýznamnější zásluha a proto mu věnujeme podrobnější biografický medailon, v jehož závěru se k poled-nímu znamení vrátíme.
Adam Bittner se narodil 19. října 1777. Jeho rodištěm byl Suchý Důl u Kadaně; jméno Bittner je v tom kraji poměrně rozšířené a na-cházíme je například v chomutovských matri-kách v letech 1740–1759. V Chomutově také Bittner navštěvoval gymnázium, na němž trvala tradice kvalitní výuky matematiky, založená ještě v dobách, kdy gymnázium spravoval jezuitský řád. O jednu generaci dříve chodil na totéž chomutovské gymnázium František Josef Gerstner, který stejně jako Bittner začínal svou odbornou kariéru na klementinské hvězdárně a později se stal profesorem na praž-ské polytechnice.
Bittner tedy ukončil gymnázium a v roce 1796 odešel do Prahy studovat na filozofické fakultě filozofii a práva. Když byl v roce 1800 jmenován praktikantem a rok nato dokonce adjunktem na pražské hvězdárně, rozhodl se trvale pro astronomii; doktorát získal v roce 1805. Kvůli obživě však zároveň učil praktickou matematiku na filozofické fakultě a na stavovském inže-nýrském ústavu. Roku 1802 byl na této tech-nické škole jmenován suplujícím profesorem inženýrských věd, mezi něž spadala praktická matematika, aritmetika, algebra a měřictví. Výuka na tomto ústavu však trpěla nedostatečnou průpravou studentů přicházejících ze středních škol. Když Gerstner, již jako ředitel ústavu, v roce 1806 provedl zásadní reorganizaci, Bittner zde byl jmenován profesorem matema-tiky a toto místo zastával po dalších třicet let. Současně však stále učil na filozofii a také pracoval na hvězdárně, sám nebo společně s jejím ředitelem Martinem Aloisem Davidem. Práce na astronomickém určování geogra-fických souřadnic různých míst českého království vedly Davida často mimo Prahu a na Bittnera pak zbývala všechna pravidelná pozorování. Po Davidově odchodu do důchodu byl Bittner v roce 1837 jmenován ředitelem klementinské hvězdárny a současně i profe-sorem astronomie na univerzitě, což bylo důvodem ukončení výuky a veškerého dalšího působení na technice. Pozoruhodné je, že i při hlavní zátěži postavení profesora na technice byl zvolen děkanem filozofické fakulty pražské univerzity, a to v roce 1825.
Neúnavně pracující Bittner při všech svých pedagogických povinnostech ve dne a pozoro-vání v noci dokázal ještě najít čas na sepisování učebnic matematiky a astronomických mono-grafií. Prvou učebnicí byl Handbuch der Ma-thematik (1814–15), jedna z prvních v řadě progresivních pražských technických učebnic, z nichž asi nejznámější je trojsvazková Gerst-nerova kniha Handbuch der Mechanik z roku 1831. Vyšší matematice se Bittner věnoval v Abhandlung über die Differenzialrechnung (1833). Přehled historických pozorování komet Kurze geschichtliche Darstellung der Comete-nastronomie, vydaný v roce 1825, je naší první novodobou monografií o kometách.
Výsledky astronomických pozorování zasílal Bittner do Bodeovy berlínské ročenky, která tehdy platila za jedno z předních vědeckých periodik. Tuto německou ročenku Berliner Astronomisches Jahrbuch vydával od roku 1774 Johann Elert Bode (1747–1826), člen berlínské akademie věd a ředitel berlínské hvězdárny, společně s  Johannem Heinrichem Lambertem. Zde tedy zveřejňoval Bittner výsledky dvaceti pěti let práce, a to v letech 1805, 1807–1813, 1815–1818 a 1820–1829. Pozo-rování a teoretické práce zasílal též do časopisu Monatliche Correspondenz, který vydával Franz von Zach, zakladatel německé astro-nomické společnosti a Davidův přítel a kores-pondent. Bittnerovy příspěvky jsou obsaženy v dílech VIII, XI, XXIII, XXV a XXVII.
Bittner zemřel 3. září 1844 v Litoměřicích. Jeho opuštěný hrob na Olšanech je tichou výzvou, zda bychom neměli lépe pečovat o památku těch, kteří svou neúnavnou prací přispěli k rozkvětu vědy v naší zemi v devatenáctém století.

Vypracování postupu, jak vydávat v Praze polední znamení pro nastavení přesného času, inicioval hrabě Karel Chotek, nejvyšší purkrabí českého království. Znamení mělo být dáváno odněkud z daleko viditelného místa v Klemen-tinu a mělo se řídit středním slunečním časem. To znamenalo opustit do té doby běžný pravý sluneční čas, který ukazují sluneční hodiny sice přesně a bez nákladů na provoz, ale který se pro zrychlující se tempo života svou nepravidel-ností již nehodil. Pravý čas totiž není v průběhu roku zcela pravidelný a vůči střednímu času se během roku předbíhá anebo zpožďuje, a to až o čtvrt hodiny.
V Chotkových dopisech guberniální kanceláři stojí, že “dnes je již mezi obecenstvem dosti hodin dobře jdoucích a jejich majitelé mají míti možnost, aby mohli jejich chod denně porovnávati přímo s hodinami základními. To je možno tehdy, jdouli veřejné hodiny podle času středního a nikoli pravého” a dále také, že “Poněvadž je Praha velká, je třeba dávat signál z Klementina dostatečně viditelně, např. z věže hvězdárny praporem, aby věžníci i v odlehlých částech města byli připraveni na blížící se okamžik poledne.” Opis těchto přípisů zaslalo městské hejtmanství řediteli hvězdárny Adamovi Bittnerovi se žádostí, aby navrhl způsob poledního znamení.
Dne 1. července 1842 městské hejtmanství dává souhlas s návrhem ředitele hvězdárny, podle něhož se střední poledne mělo oznamovat takto: Krátce před polednem se vyvěsí z galerie hvězdárenské věže prapor. Okamžik před dvanáctou hodinou se tento prapor odstraní a objeví se prapor menší, jehož rychlým stažením se vyznačí přesné poledne. S touto službou se mělo začít (a také začalo) 20. července 1842. Vzhledem k pracnosti tohoto způsobu poledního   znamení   se  po Bittnerově

(6596) Bittner = 1987 VC1
Discovered 1987 November 15
by A. Mrkos at Kleť.
Adam Bittner (1777–1844), the fifth director
of the Klementinum observatory in Prague, introduced a timeball in Prague that fell daily at noon. The name was suggested by J. Tichá and M. Šolc.
(Minor Planet Circular 42355|
2001 March 9)

Adam Bittner (1777–1844) was the fifth director of the Clementinum observatory (1837–1844). He was born near Chomutov (Komotau), where he studied at the former Jesuit “gymnasium”. After studying mathematics and law at Prague university, he became professor of mathematics at both Prague´s Technical High School and Charles University. At the same time, he undertook regular astronomical observations at the Clementinum observatory and in 1837 was appointed director of the observatory and professor of astronomy at the Prague University. In the year 1825, he was elected to the position of Dean of the Faculty of Philosophy. For students he wrote a textbook on Mathematics, further one monograph on differential calculus and a book reviewing the historical observations of comets.
He was charged with introducing the noon signal from the Clementinum and arrangements to introduce the mean time instead of the irregular true solar time. Starting in 1842, the noon signal was given daily by the weaving of a flag from the Astronomical Tower of the Clementinum, until the radio broadcasting of time signals had definitely replaced it in 1928.
Bittner died in 1844 in Litoměřice (Leitmeritz, Central Bohemia).
Like other directors of the Clementinum observatory, Bittner was honoured by attri-buting his name to one minor planet. However, the Commission for naming Solar System objects of the International Astronomical Union had altered the text attached to minor planet No. 6596 “Bittner”, and so it be can read that he “introduced the timeball that fell every day at noon” – how common it was to announce the noon at the time of maritime observatories, but never in Prague.