Bulletin Plus 1/2004

Knihovna je mým labyrintem i azylem

Alex Koenigsmark

V Riegrově slovníku naučném, jinak mé oblíbené četbě, je knihovna definována jako “znamenitá sbírka knih, k vědeckému účelu v jedné nebo více síních postavených, opatřená řádnými katalogy (viz.), aby se žádaná kniha co nejrychleji nalézti mohla. Již za báječných časů založil prý egyptský král Osymandias bibliotheku v Memfisu, perská dynastie Achaimenidů bibliotheku v Suse, Pisistratos bibliotheku v Athénách, kteroužto Xerxes do Persie odvezl, ale Nikanor zase nazpět převézti rozkázal.” O našich zemích slovník praví, že největší soukromou bibliotéku má kníže Lobkowicz v Roudnici, pak přijde Strahovská a poté universitní knihovna v Holomouci. O Národní knihovně v roce 1860 jenom snili.
Jako děcko mě zkusili za trest zavírat do sklepa, když jiné formy trestu selhaly. Jelikož jsem nebyl nekritický, předvídal jsem, že se taková situace bude opakovat a připravil jsem se na to. Přichystal jsem si pro takový případ ve sklepě v různých úkrytech zásobu oblíbených knih, a když potom k trestu opět došlo, spokojeně jsem si v takto improvizované knihovně odbýval “karcer”, bohužel jen tak dlouho, než mi na to přišli a vymysleli něco jiného.
Můj vztah ke knihovnám je vztah fascinované myši před velkolepým hadem. Knihovna je dům, který mě fascinuje, přitahuje, omamuje – líbí se mi i zvláštní vůně starého papíru i prachu, tak odlišná od třebas vůně prachu na jevišti v divadle.
Asi v sedmnácti letech jsem se setkal s texty Jorge Luise Borgese a jeho povídka Bábelská knihovna mě nejspíš poznamenala na celý život.
Knihovna je od té doby pro mne magický prostor, místo s tajemstvím, je mým labyrintem i azylem. V knihovně jsem obklopen a chráněn hradbami knih – asi je lhostejné, zda jde o svitky nebo svazky – a vím, že jsem v bezpečí, ale zároveň na průzkumné cestě, sám a přece na cestě kosmem, v davu, ale v té nejlepší společnosti…
Knihovna je pro mne především důkazem toho, že pravda existuje, že však není jediných pravd.

ALEX KOENIGSMARK (27.5.1944 v Plzni) Spisovatel, dramaturg, televizní, filmový a roz-hlasový scenárista Alex Koenigsmark se narodil v rodině, která ho obdařila intelektuálním a umě-leckým zázemím. Otec Josef (1916–1993) byl básník, spisovatel a režisér hudebnědrama-tických žánrů, matka Alena (1919) je malířka, manželka Viktorie Hradská je autorka, překla-datelka, manažerka a příležitostně předsedkyně politických stran. Svou cestu k umění zahájil Alex Koenigsmark přes obor kameník v roce 1958, od r. 1960 studoval střední uměleckoprůmyslovou školu sochařskokamenickou v Hořicích v Podkrkono-ší a po dvouleté základní vojenské službě vystudoval v letech 1967–73 FAMU, obor dramaturgie a scenáristiky. Po ukončení studia pracoval ani ne rok (od r. 1973 do r. 1974) jako dramaturg ve FS Ba-rrandov. Potom byl, jak sám říká, “volná noha”, kolem r.1979 se stal dramaturgem Činoherního studia v Ústí nad Labem, pak opět “volná noha” a v r.1990 nějaký čas ředitelem odboru umění na MK. V letech 1994–97 pracoval jako dramaturg v Prima TV. Dnes znovu “volná noha”. Alex Koenigsmark je členem PEN klubu, Obce spisovatelů a Klubu českých spisovatelů.
BIBLIOGRAFIE
Knihy: *Ostrovy zdánlivé,* Praha : Dilia, 1975; Tajemný doktor Ox, Praha : Dilia, 1977; Veliký kombinátor končí aneb Galapředstavení roku 1927 aneb Filozofická revue o podivném osudu Ostapa Bendera, Praha : Dilia, 1979; Kdo mluví s koněm, Praha : Dilia, 1981; Pohádky ze zákulisí, Praha : Panorama, 1981; Adié, miláčku, Praha : Dilia, 1983; Mňau aneb had v růži, chceteli Ach, Thálie, Praha : Dilia, 1984; Princ a chuďas, Praha : Dilia, 1984; Vladimír Jiránek, Praha : Galerie hlavního města Prahy : Kulturní dům hlavního města Prahy, 1985; Strašidla, Praha : Dilia, 1987; Profesionálové, Praha : Dilia, 1988; Cesta sekčního šéfa k moři, [naps. 1975], Praha : Československý spiso-vatel, 1989; Edesa, Praha : Dilia, 1990; Tlalok aneb čert ví, jak to je, Praha : Dilia, 1990; Pánské historky, [4 novelky], Praha : Premiéra, 1991; Ponuré grotesky, [3 divadelní hry], Žďár nad Sázavou : Impreso plus, 1993; Cafe au lait; Tlalok, Praha : Dilia, 1994; Všechny pánské historky, Praha : Akropolis, 1996; Zdeněk Podskalský. Lásky a nelásky aneb Není tam nahoře ještě někdo jinej? [úvod a edice], Praha : Formát : Blízká setkání, 1996; Jiřina Jirásková o sobě, [edice, redakce, přepis], Praha : Formát : Blízká setkání : Knižní klub, 1999; Chlast neboli Cesta sekčního šéfa k moři, Praha : Adonai, 2003; Jak se stal Rockefeller miliardářem aneb neštěstí mohou být rozličná, [fejetony], Praha : Academia, 2003. Příspěvky do sborníků: *27 popravených českých pánů očima 27 čes-kých spisovatelů* (Formát, 1999); 27 českých obrazů očima 27 českých spisovatelů (Vivo, 2000), *Nej… z Playboye* (Akropolis, 2000), Žena jako věčná inspirace umění (Adonai, 2002). Divadlo: *Byl jednou jeden drak* [podle J. Lady], 1974; Tajemný dr. Ox [podle J. Verna], 1975; Ostrovy zdánlivé, 1976; Edessa, 1978; V posteli s Kressidou, 1979; Kabaret Protentokrát, 1980;	Kdo mluví s koněm, 1981; Adié, miláčku, 1983; Mňau, 1987; Profesionálové, 1987; Siromacha, 1984–6; Konec velikého kombinátora, 1975–1988; Tlalok, 1993; Ponuré grotesky, [3 diva-delní hry], Žďár nad Sázavou : Impreso plus, 1993; Café au lait, neboli Rum!!!, 1994; Komturovo srdce, 1995; Svátek šepotavých hájů, 2000 [prem. v Budapešti]; Brouci – Evan-gelium podle Beatles, 2001; Zpráva pro Aka-demii; Bertram a Mescalinda aneb Potrestaná věrnost, též Očarované housle Einstenovy čili Krakonošův dar, 2002; Zpráva pro Akademii; Bartram a Mescalinda, 2003. Televize: *A.C.Dupin zasahuje 1.–3.* [podle E. A. Poea], Bratislava, 1974; Klient, Praha, 1973; Pokušení [podle J. Szekely], Praha, 1975; Štěstí sběratelů [podle S. Zweiga], Bratislava, 1975; Tajný agent 1.–2. [podle G.Greena], Bratislava, 1976; Pětina průměrného života, Praha, 1977; Schody z mra-moru [podle B. Schulberga], Bratislava, 1977; Mario a kouzelník [podle T. Manna], Bra-tislava, 1978; Zbraně noci [podle Vercorse], Bratislava, 1979; Na pokraji rozumu [podle M. Krleži], Bratislava, 1979; Nebezpečné zná-mosti [podle Ch. de Laclose], Bratislava, 1980; Číslo B III/6, Bratislava, 1988; Zločin lorda Arthura [podle O. Wildea], Bratislava, 1988; Největší z Pierotů 1.5. [podle F.Kožíka], Praha 1991; Závist, Praha, 1991. Rozhlas: *Sbohem, bílí králíci, 1976; Waldteufel a boj se smrtí, 1977; Koník, který je unaven, 1989; Komedie o komedii, 1989; Nízké karty, 1990; Bílá jako káva, 1991. Film:* *Kud puklo da puklo, Zagreb, 1976; Hra na tělo, Bratislava, 1979; Samo jednom sa lju-bi, Zagreb, 1980; Úsměv ďábla, Bratislava, 1987; V ranní mlze, Bratislava, 1989; Labyrint aneb Popis jednoho zápasu, Mnichov, 1991; Josephine*, Mnichov, 2001.
Summary ALEX KOENIGSMARK (Born on May 27 in Pilsen) Alex Koenigsmark, a writer, dramaturgist and a TV, film and radio screen – writer, was born in a fa-mily that gave him an intellectual and artistic base. His father Joseph (1916–1993) was a poet, writer and producer of musical drama genres. His mother Alena (born in 1919) is a painter whereas his wife Viktorie Hradská is an authoress, translator, manager and political parties chairwoman. Alex Koenigsmark began his artistic career through the stone–cutting profession back in 1958. From 1960, he started studying stone–sculpture art at the secondary industrial arts school in Hořice near the Krkonoše mountains. Following his two–year military service, he graduated as a dra-maturgist and screen–writer at the Film Academy of Arts. He studied there from 1967 till 1973. Having completed his studies, he worked for less than a year (from 1973 till 1974) as a dramaturgist at the Barrandov film studios. Then he worked in a “free–lance” position, as he says so himself “free hoof”. In about 1979, he became a dramaturgist at the Theatrical Studio in the town of Ústí nad Labem. He then free–lanced once more and in 1990, for some time he directed the Artistic Section at the Ministry of Culture. From 1994 till 1997, he worked as a dramaturgist for Prima TV. Today he is a “free–lance” once again. Alex Koenigsmark is a PEN Club member as well as that of the Society of Czech Writers and Czech Writer´s Club.
Ukázky z díla - zde

	2/2004 Bulletin_plus