PhDr. Michal Svatoš
Ústav dějin Univerzity Karlovy v Praze

Kostel sv. Michala Archanděla na Starém Městě pražském nepatří sice mezi nejstarší chrámy na území města Prahy, zato snad k nejvýznamnějším středověkým sakrálním stavbám vnitřní Prahy. Stačí, uvědomíme-li si, v jakém místě se nachází: položen nedaleko centra Starého Města pražského poblíž staroměstské radnice a především v samém sousedství Královské cesty – hlavní komu-nikační osy spojující dva nejvýznačnější městské celky – Staré Město s Novým Městem a na druhé straně staroměstské centrum s Ma-lou Stranou a Pražským hradem, a zároveň při cestě k novoměstským hradbám a Můstku. Chrám sv. Michala, jenž býval od samého počátku farním kostelem, ležel v prestižní čtvrti obývané smíšeným česko–německým obyva-telstvem, ve čtvrti zámožných kupců. Svato-michalský kostel se však přes svou centrální polohu uvnitř středověké městské aglomerace nikdy nestal hlavním chrámem Starého Města, přestože blízkost radnice jako správního centra města by tomu napovídala. Vždy byl ve stínu hlavního staroměstského farního chrámu Panny Marie před Týnem, vždy musel soupeřit s farními kostely v sousedství – sv. Havlem, kostelem Panny Marie na Louži a především se staroměstským kostelem sv. Mikuláše, které byly vesměs staršími sakrálními stavbami a disponovaly větším farnostmi. A přesto se staroměstský kostel sv. Michala zapsal do kulturních dějin města Prahy a obecně do českých dějin více, než většina sakrálních staveb pražského centra. Vděčí za to především svému spojení s českou reformací a s pražskou univerzitou husitského období, což byla jedna z nejvýznamnějších etap v minulosti kostela sv. Michala. A právě tomuto období a této institucionální a kulturní vazbě bych se chtěl věnovat na prvém místě. Nevyplývá to pouze z oborového zaměření autora na intelektuální a kulturní dějiny, ale především z faktické-ho postavení svatomichalského kostela a far-nosti ve středověké historii města Prahy a čes-kých zemí.
Prameny se shodují v tom, že první písemná zmínka o kostele zasvěceném sv. Michaelu Archandělovi pochází až z počáteční fáze lucemburské vlády v Čechách (konkrétně z roku 1311), kdy se sv. Michal zmiňuje jako jeden z farních kostelů Starého Města pražského. Není ovšem pochyb, že gotická budova farního chrámu navázala na daleko starší sakrální stavbu, kterou archeologické nálezy umožňují datovat do doby okolo poloviny 13. století, tedy o sto let dříve, než máme doloženy první písemné zprávy o kostelu. Na počátku 14. sto-letí začíná skutečný rozkvět kostela vázaný bezpochyby na vznik staroměstské radnice – sídla a pýchy městské samosprávy Starého Města pražského.
Naši pozornost si zasluhuje samotné patro-cinium kostela, protože sv. Michal Archanděl byl středověkým člověkem považován za vůdce padlých andělů, za bojovníka, za rytíře s plamenným mečem, který vyvede své věrné od Posledního soudu. Svatý Michal však platil od pradávna rovněž jako patron Germánie (v přeneseném smyslu pak za patrona obyvatel Germánie). Je tedy možné, že svatomichalské patrocinium přišlo do této části Starého Města pražského s německými kolonizátory právě během 12. a počínajícího 13. století. Jednalo se totiž o městskou čtvrť národnostně smíšenou, kde bydleli jak němečtí, tak čeští měšťané, na každý pád ale mohovité, převážnou měrou kupecké a řemeslnické vrstvy městského obyvatelstva. Že se jednalo o kostel založený německými kupci a řemeslníky by rovněž mohla napovídat patronátní práva ke kostelu, která byla až do poloviny 14. století v rukou samotného českého krále. Důvod je prostý: města a městský stav byly součástí panov-nického “regálu” a městská kolonizace českých zemí byla zpočátku do značné míry panov-nickou záležitostí).
Dnešní podoba staroměstského kostela sv. Michala však již pramálo upomíná na román-skogotické počátky stavby. Její počáteční fáze doznala první podstatnou změnu okolo roku 1250. Nejpodstatnější stavební zásah však přišel, jak ještě uslyšíme, v polovině 14. století. Pro dějiny kostela měla značný význam změna patronátních práv, která přešla za krále Karla IV. roku 1348 na zderazský křižovnický klášter. Tvrzení, že šlo o zbraslavský klášter, se zjevně zakládá na mylné atribuci – zbraslavským cisterciákům patřil na Starém Městě pražském jiný památný dům a to Milíčův Jerusalém, kde sídlila cisterciácká univerzitní kolej sv. Ber-narda. Vazba ke křižovníkům zanikla s počátkem husitského hnutí, kdy se kostel stal zjevně zásluhou “svých” farářů, součástí české utrakvistické církve.
Nejvýznamnější historickou determinantu středověkého období kostela jsem již zmínil. Kostel sv. Michala Archanděla byl chrámem farním: disponoval tedy přinejmenším jedním farním úřadem (farářem), několika kazatelskými a oltářnickými místy (církevními obročími). Prvním jmenovitě známým farářem byl jakýsi Jan, jenž spravoval zdejší faru do roku 1360. Od tohoto data držel svatomichalské farní beneficium po třicet let kněz Tomáš z Olomouce, od roku 1390 do roku 1406 byl držitelem zdejšího obročí mnich Bernard ze zderazského kláštera (tato skutečnost ukazuje na vztah ke zderazským křižovníkům, jimž patřila v té době patronátní práva ke kostelu). Od roku 1406 až do své smrti v roce 1439 držel zdejší faru mistr pražské univerzity a Husův dlouholetý přítel Mistr Křišťan z Prachatic, bezpochyby nejznámější osobnost středověkých dějin svatomichalského kostela. Jak už to bývalo v této době obvyklé, i svatomichalští faráři mívali své střídníky, kněze, kteří za ně fakticky vykonávali kněžské povinnosti (především liturgické úkony v  chrámu). Jménem známe Šimona z Ouštky (roku 1380 byl zároveň kantorem farní školy), po něm Mistra Petra z Mladoňovic (14201421), slavného autora relace o smrti Mistra Jana z Husi na kostnické hranici, a nakonec kněze Viléma. Tím ovšem máme zároveň dosvědčenu existenci latinské městské školy, přinejmenším v letech 1380 až 1418, kdy zde učiteloval jistý Jakub od sv. Michala. Je dokonce možné, že se jednalo o městskou partikulární školu většího rozsahu, která “uživila” dvě učitelské síly, jak by nasvěd-čovala zpráva, že po roce 1380 zde kantorský úřad zastával rovněž kněz Šimon z Ouštky. Okolnost je to rozhodně zaznamenáníhodná, uvědomímeli si značný počet univerzitních mistrů, bakalářů a studentů, kteří spojili své životní osudy se zdejším kostelem v násle-dujících staletích. Že přitom hrála svou roli blízkost univerzitního centra, univerzitních kolejí a “prestižní” postavení kostela poblíž samotného centra Starého Města pražského, je myslím nepochybné.
Kostel sv. Michala měl vlastního sakristana, kazatele, jenž byl zároveň oltářníkem u oltáře Božího hrobu. V předhusitském období kostel disponoval značným počtem osmi až devíti samostatných oltářnických míst (sv. Apoštolů, Božího těla, sv. Doroty a Markéty, sv. Kateřiny, sv. Kříže, Zvěstování Panny Marie, sv. Miku-láše a sv. Felixe a Erazima, Nejsvětější Trojice a Tří králů). Ze zasvěcení oltářů a kazatelen nelze usuzovat na nějaký záměr nebo vztah ke konkrétním sociálním vrstvám (profesím nebo řemeslům). Jedině z patrocinia sv. Kate-řiny bychom mohli usuzovat na bližší vztah k pražské univerzitě, protože sv. Kateřina byla patronkou zdejší artistické fakulty (fakulty sedmera svobodných umění). Samotné patro-cinium kostela (sv. Michael Archanděl) ukazuje, jak jsem se již zmínil, k původní fázi kostela a nemá se vší pravděpodobností žádný vztah k vrcholnému lucemburskému období.
Za zaznamenání bezesporu stojí skutečnost, že přinejmenším tři z farářů od sv. Michala (Křišťan z Prachatic, Petr Mladoňovic a Jan od sv. Michala) byli bezprostředně spojeni s pražskou univerzitou jako její absolventi a učitelé.
Bezpochyby nejznámější osobností mezi nimi byl Mistr Křišťan z Prachatic, muž bezmála renesančních “rozměrů” – lékař, botanik, astro-nom, matematik a fyzik, literát a učenec, profesor artistické a lékařské fakulty pražské univerzity. Ovšem také významný kališnický kněz, podpůrce a přítel Mistra Jana Husa. Ostatně všechny tyto zájmy a profesní zaměření v jeho době do značné míry splývaly: obory přednášené na tehdejší artistické fakultě byly nutnou průpravou ke studiu medicíny, práva a teologie. Matematickými výpočty a astrono-mickými měřeními se zjišťovalo postavení a po-hyb nebeských těles a k určení lékařské diagnózy se spíše než experimentu a zkoumání využívalo znalostí o postavení hvězd a planet. Lékař musel být zároveň botanikem, protože “medikamentózní” léčba spočívala především na znalostech bylin určených k léčení bez-početných chorob středověku. Křišťan však byl navíc přesvědčeným stoupencem učení Mistra Jana Husi, mužem přesvědčeným o nut-nosti nápravy církve a dobové společnosti. Proto také farář od sv. Michala patřil k blízkým přátelům betlémského kazatele, jimž věnoval nabádavé listy z   kostnického   vězení.  Křišťan

The Church of St. Michael the Archangel in the Old Town of Prague is not, however, one of the oldest and largest churches of Prague. Undoubtedly, however, it is one of the most important medieval and sacral historical monuments of inner (central) Prague. Its importance is due to its location as such and which is near the center of the Old Town of Prague and not far from the Old Town Hall and in the immediate neighbourhood of the Royal Way linking the Royal Castle which the towns of Prague. The parish Cathedral of St. Michael was located in the prestigious Prague district inhabited by a mixture of Czech and German inhabitants and in a district of wealthy shopkeepers and tradesmen. The overwhelming majority of the cathedrals of central Prague have become an inseparable part of the cultural and intellectual history of the City of Prague and of Czech history in general. This is all due especially to its relations with the Czech reformation and with Prague University during the Hussite period, one of the most important chapters of the past years of St. Michael´s Church. Towards the end of the 14th and in the course of the 15th century, several important personalities of Prague University alternated one another. Let us at least mention the Master Křišťan of Prachatice and Peter of Mladoňovice who combined university life with the existing parish. St. Michael´s Church was also in 1411 a witness to the sermons of Master Jan Huss who maintained longterm friendly relations with the local rector and university colleague Master Křišťan of Prachatice. The other St. Michael person, Peter of Mladoňovice later accompanied Huss to his way to the Council of Constance so as to bear witness to the last days and martyr´s death of Master Jan Huss who was burnt at the stake in Constance.
Thus it is not surprising that an important municipal Latin school was a part of this church. In the following centuries, this school had produced dozens of future university students whose residence within the church has produced a unique testimony in the form of Latin signs inside the church tower.

Winter, Zikmund. Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století. Kulturně-historický obraz. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901 [škola u sv. Michala].