Hlavní stránka NK 2/2004 Bulletinplus

Kostel sv. Michala
a pražská univerzita ve středověku

PhDr. Michal Svatoš
Ústav dějin Univerzity Karlovy v Praze

Kostel sv. Michala Archanděla na Starém Městě pražském nepatří sice mezi nejstarší chrámy na území města Prahy, zato snad k nejvýznamnějším středověkým sakrálním stavbám vnitřní Prahy. Stačí, uvědomíme-li si, v jakém místě se nachází: položen nedaleko centra Starého Města pražského poblíž staroměstské radnice a především v samém sousedství Královské cesty – hlavní komu-nikační osy spojující dva nejvýznačnější městské celky – Staré Město s Novým Městem a na druhé straně staroměstské centrum s Ma-lou Stranou a Pražským hradem, a zároveň při cestě k novoměstským hradbám a Můstku. Chrám sv. Michala, jenž býval od samého počátku farním kostelem, ležel v prestižní čtvrti obývané smíšeným česko–německým obyva-telstvem, ve čtvrti zámožných kupců. Svato-michalský kostel se však přes svou centrální polohu uvnitř středověké městské aglomerace nikdy nestal hlavním chrámem Starého Města, přestože blízkost radnice jako správního centra města by tomu napovídala. Vždy byl ve stínu hlavního staroměstského farního chrámu Panny Marie před Týnem, vždy musel soupeřit s farními kostely v sousedství – sv. Havlem, kostelem Panny Marie na Louži a především se staroměstským kostelem sv. Mikuláše, které byly vesměs staršími sakrálními stavbami a disponovaly větším farnostmi. A přesto se staroměstský kostel sv. Michala zapsal do kulturních dějin města Prahy a obecně do českých dějin více, než většina sakrálních staveb pražského centra. Vděčí za to především svému spojení s českou reformací a s pražskou univerzitou husitského období, což byla jedna z nejvýznamnějších etap v minulosti kostela sv. Michala. A právě tomuto období a této institucionální a kulturní vazbě bych se chtěl věnovat na prvém místě. Nevyplývá to pouze z oborového zaměření autora na intelektuální a kulturní dějiny, ale především z faktické-ho postavení svatomichalského kostela a far-nosti ve středověké historii města Prahy a čes-kých zemí.
Prameny se shodují v tom, že první písemná zmínka o kostele zasvěceném sv. Michaelu Archandělovi pochází až z počáteční fáze lucemburské vlády v Čechách (konkrétně z roku 1311), kdy se sv. Michal zmiňuje jako jeden z farních kostelů Starého Města pražského. Není ovšem pochyb, že gotická budova farního chrámu navázala na daleko starší sakrální stavbu, kterou archeologické nálezy umožňují datovat do doby okolo poloviny 13. století, tedy o sto let dříve, než máme doloženy první písemné zprávy o kostelu. Na počátku 14. sto-letí začíná skutečný rozkvět kostela vázaný bezpochyby na vznik staroměstské radnice – sídla a pýchy městské samosprávy Starého Města pražského.
Naši pozornost si zasluhuje samotné patro-cinium kostela, protože sv. Michal Archanděl byl středověkým člověkem považován za vůdce padlých andělů, za bojovníka, za rytíře s plamenným mečem, který vyvede své věrné od Posledního soudu. Svatý Michal však platil od pradávna rovněž jako patron Germánie (v přeneseném smyslu pak za patrona obyvatel Germánie). Je tedy možné, že svatomichalské patrocinium přišlo do této části Starého Města pražského s německými kolonizátory právě během 12. a počínajícího 13. století. Jednalo se totiž o městskou čtvrť národnostně smíšenou, kde bydleli jak němečtí, tak čeští měšťané, na každý pád ale mohovité, převážnou měrou kupecké a řemeslnické vrstvy městského obyvatelstva. Že se jednalo o kostel založený německými kupci a řemeslníky by rovněž mohla napovídat patronátní práva ke kostelu, která byla až do poloviny 14. století v rukou samotného českého krále. Důvod je prostý: města a městský stav byly součástí panov-nického “regálu” a městská kolonizace českých zemí byla zpočátku do značné míry panov-nickou záležitostí).
Dnešní podoba staroměstského kostela sv. Michala však již pramálo upomíná na román-skogotické počátky stavby. Její počáteční fáze doznala první podstatnou změnu okolo roku 1250. Nejpodstatnější stavební zásah však přišel, jak ještě uslyšíme, v polovině 14. století. Pro dějiny kostela měla značný význam změna patronátních práv, která přešla za krále Karla IV. roku 1348 na zderazský křižovnický klášter. Tvrzení, že šlo o zbraslavský klášter, se zjevně zakládá na mylné atribuci – zbraslavským cisterciákům patřil na Starém Městě pražském jiný památný dům a to Milíčův Jerusalém, kde sídlila cisterciácká univerzitní kolej sv. Ber-narda. Vazba ke křižovníkům zanikla s počátkem husitského hnutí, kdy se kostel stal zjevně zásluhou “svých” farářů, součástí české utrakvistické církve.
Nejvýznamnější historickou determinantu středověkého období kostela jsem již zmínil. Kostel sv. Michala Archanděla byl chrámem farním: disponoval tedy přinejmenším jedním farním úřadem (farářem), několika kazatelskými a oltářnickými místy (církevními obročími). Prvním jmenovitě známým farářem byl jakýsi Jan, jenž spravoval zdejší faru do roku 1360. Od tohoto data držel svatomichalské farní beneficium po třicet let kněz Tomáš z Olomouce, od roku 1390 do roku 1406 byl držitelem zdejšího obročí mnich Bernard ze zderazského kláštera (tato skutečnost ukazuje na vztah ke zderazským křižovníkům, jimž patřila v té době patronátní práva ke kostelu). Od roku 1406 až do své smrti v roce 1439 držel zdejší faru mistr pražské univerzity a Husův dlouholetý přítel Mistr Křišťan z Prachatic, bezpochyby nejznámější osobnost středověkých dějin svatomichalského kostela. Jak už to bývalo v této době obvyklé, i svatomichalští faráři mívali své střídníky, kněze, kteří za ně fakticky vykonávali kněžské povinnosti (především liturgické úkony v  chrámu). Jménem známe Šimona z Ouštky (roku 1380 byl zároveň kantorem farní školy), po něm Mistra Petra z Mladoňovic (14201421), slavného autora relace o smrti Mistra Jana z Husi na kostnické hranici, a nakonec kněze Viléma. Tím ovšem máme zároveň dosvědčenu existenci latinské městské školy, přinejmenším v letech 1380 až 1418, kdy zde učiteloval jistý Jakub od sv. Michala. Je dokonce možné, že se jednalo o městskou partikulární školu většího rozsahu, která “uživila” dvě učitelské síly, jak by nasvěd-čovala zpráva, že po roce 1380 zde kantorský úřad zastával rovněž kněz Šimon z Ouštky. Okolnost je to rozhodně zaznamenáníhodná, uvědomímeli si značný počet univerzitních mistrů, bakalářů a studentů, kteří spojili své životní osudy se zdejším kostelem v násle-dujících staletích. Že přitom hrála svou roli blízkost univerzitního centra, univerzitních kolejí a “prestižní” postavení kostela poblíž samotného centra Starého Města pražského, je myslím nepochybné.
Kostel sv. Michala měl vlastního sakristana, kazatele, jenž byl zároveň oltářníkem u oltáře Božího hrobu. V předhusitském období kostel disponoval značným počtem osmi až devíti samostatných oltářnických míst (sv. Apoštolů, Božího těla, sv. Doroty a Markéty, sv. Kateřiny, sv. Kříže, Zvěstování Panny Marie, sv. Miku-láše a sv. Felixe a Erazima, Nejsvětější Trojice a Tří králů). Ze zasvěcení oltářů a kazatelen nelze usuzovat na nějaký záměr nebo vztah ke konkrétním sociálním vrstvám (profesím nebo řemeslům). Jedině z patrocinia sv. Kate-řiny bychom mohli usuzovat na bližší vztah k pražské univerzitě, protože sv. Kateřina byla patronkou zdejší artistické fakulty (fakulty sedmera svobodných umění). Samotné patro-cinium kostela (sv. Michael Archanděl) ukazuje, jak jsem se již zmínil, k původní fázi kostela a nemá se vší pravděpodobností žádný vztah k vrcholnému lucemburskému období.
Za zaznamenání bezesporu stojí skutečnost, že přinejmenším tři z farářů od sv. Michala (Křišťan z Prachatic, Petr Mladoňovic a Jan od sv. Michala) byli bezprostředně spojeni s pražskou univerzitou jako její absolventi a učitelé.
Bezpochyby nejznámější osobností mezi nimi byl Mistr Křišťan z Prachatic, muž bezmála renesančních “rozměrů” – lékař, botanik, astro-nom, matematik a fyzik, literát a učenec, profesor artistické a lékařské fakulty pražské univerzity. Ovšem také významný kališnický kněz, podpůrce a přítel Mistra Jana Husa. Ostatně všechny tyto zájmy a profesní zaměření v jeho době do značné míry splývaly: obory přednášené na tehdejší artistické fakultě byly nutnou průpravou ke studiu medicíny, práva a teologie. Matematickými výpočty a astrono-mickými měřeními se zjišťovalo postavení a po-hyb nebeských těles a k určení lékařské diagnózy se spíše než experimentu a zkoumání využívalo znalostí o postavení hvězd a planet. Lékař musel být zároveň botanikem, protože “medikamentózní” léčba spočívala především na znalostech bylin určených k léčení bez-početných chorob středověku. Křišťan však byl navíc přesvědčeným stoupencem učení Mistra Jana Husi, mužem přesvědčeným o nut-nosti nápravy církve a dobové společnosti. Proto také farář od sv. Michala patřil k blízkým přátelům betlémského kazatele, jimž věnoval nabádavé listy z   kostnického   vězení.  Křišťan

byl navíc Husovým krajanem, což ve středo-věku mnohdy nahrazovalo a doplňovalo úzká pokrevní a příbuzenská pouta. Křišťan studo-val, jak bylo v jeho době obvyklé, nejdříve na průpravné, artistické fakultě, kde se stal roku 1388 bakalářem svobodných umění, o dva roky později získal magisterský titul a se vší prav-děpodobností se zapsal ke studiu na pražské lékařské fakultě. A od té doby vlastně uni-verzitu neopustil. Zdánlivou výjimku před-stavovala jeho církevní obročí – i ta však byla jen existenčním “zázemím” jeho učitelského působení, které zpravidla nestačilo k obživě a bylo proto spojováno s kněžským působením, které dodávalo prestiži profesorského posta-vení patřičné materiální zázemí. Křišťan se brzy stal řádným profesorem artistické fakulty (magister actu regens), členem univerzitních zkušebních komisí a ve školním roce 1403/4 dosáhl zatímního vrcholu akademické dráhy, když se stal děkanem mateřské fakulty svobodných umění. Roku 1404 byl zvolen vicekancléřem (zástupcem kancléře) pražské univerzity s  právem udělovat souhlas k ma-gisterským promocím a licenciátu. Vrchol jeho akademické kariéry však přišel až v letech po Dekretu kutnohorském (po roce 1409), kdy se stal čtyřikrát (1405, 1412/13, 1434/5 a 1437) nejvyšším představitelem, tj. rektorem praž-ského vysokého učení.
Své sídlo měl zřejmě na svatomichalské faře a škole, u sv. Michala měl uloženu na svou dobu poměrně značně rozsáhlou knihovnu a zde také zjevně vznikly všechny jeho slavné spisy. Ještě během jeho působení na fakultě svobodných umění vzniklo dílo, které Křišťan používal při svých univerzitních přednáškách. Byly to Eukleidovy základy geometrie, na něž pak navazuje řada dalších učených pojednání s lékařskou, matematickou a astronomickou tematikou. Největší proslulost si získal Křišťan dílem o pouštění krve, jež se stalo natolik populárním, že ještě o dvě století později se dočkalo knižního vydání. Menší štěstí měl jako autor dvou astronomických děl o stavbě a užití astrolábu (přístroje na měření nebeských těles), které však podle dnešních historiků astronomie patří k tomu nejlepšímu, co tehdejší pražská univerzita dala evropské vzdělanosti. V Křišťanově osobní knihovně se nacházela ještě další díla, která vznikla z jeho univerzitní přednáškové činnosti nebo byla zjevně opsána na svatomichalské faře: spis Logica nova Alberta Saského, kázání, ujednání mezi basilejským koncilem a husitským kněžstvem, spisy sv. Augustina, sv. Ambrože a dalších církevních otců a nakonec i díla jeho univerzitních kolegů a mistrů pražské univerzity – Ondřeje z Brodu, Stanislava ze Znojma a Ši-mona z Tišnova. Na posledně jmenovaném rukopisu je ovšem zvláště pozoruhodné, že byl sepsán (spíše bychom měli říci: opsán) samotným Husem okolo roku 1398 (jde tedy o jeden z mála Husových autografů). To nás přivádí k dalšímu významnému faktu z minulosti svatomichalského kostela, a to ke spojení s hu-sitstvím. Víme s jistotou, že ve zdejším kostele Mistr Jan Hus kázal, se vší pravděpodobností na výzvu svého staršího druha a zdejšího faráře Křišťana z Prachatic. Zjevně byl Křišťan jakýmsi ochráncem svého mladšího kolegy a krajana již za jeho univerzitních studií, když mu dával jako svému “famulovi” obživu opisováním rukopisů pro univerzitní výuku. Oba si byli velmi blízcí již svým původem z jižních Čech, společně se zasazovali o omi-lostnění profesora Stanislava ze Znojma, obviněného z kacířství, a oba zjevně patřili k ini-ciátorům Dekretu kutnohorského, jímž se změ-nily poměry na pražské univerzitě ve prospěch domácího univerzitního národa. Křišťan také nedbal papežského interdiktu a nechal mistra Jana kázat roku 1411 ve “svém” kostele sv. Mi-chala. A Hus mu zase věnuje jedny z posledních poselství uložených do listů z kostnického vězení, které byly určeny nejen jejich adresátům, ale širšímu okruhu Husových přátel a příznivců.
O Petru z Mladoňovic, dalším z husitských odchovanců pražské univerzity, kteří své pů-sobení spojili s farou sv. Michala na Starém Městě pražském, můžeme s  jistotou povědět, že měl k Husovi přinejmenším stejně hluboký vztah jako Křišťan z Prachatic. S Petrem z Mla-doňovic spojovalo Husa studium a profesorské působení na artistické fakultě, nejblíže se však oba poznali za pobytu na kostnickém koncilu, kdy Petr z Mladoňovic zaznamenal pro své současníky i budoucí čtenáře průběh Husovy kostnické pře a statečnou smrt na kostnické hranici. A není jistě náhodou, že také třetí ze svatomichalských farářů přelomu 14. a 15. století patřil mezi odchovance pražské univerzity, kteří spojili univerzitní studium s kněžským povoláním.
Nejpozoruhodnější kapitolou středověkých dějin svatomichalského staroměstského kostela představuje bezesporu předhusitské a husitské období, kdy se tu v kněžských úřadech vystřídali známé osobnosti pražské univerzity. Nejvýznamnějším faktorem byl beze vší pochy-by vztah zdejších farářů k Husovi a husitství, který určil charakter kostela na několik staletí (kostel sv. Michala patřil k předním utrakvis-tickým chrámům města Prahy). Stejně pod-statnou determinantou dějin kostela sv. Mi-chala byl vztah k univerzitě a ke zdejší škole. Škola u sv. Michala byla nejen jednou z nejstarších farních škol Prahy, ale také školou, která měla bezprostřední vztah k univerzitě nejen osobami svých farářů, kantorů a žáků, ale také přímo “fyzickou” blízkostí obou škol. Ze zpráv 16. a počátku 17. století víme rovněž, že svatomichalská škola připravila k univer-zitnímu studiu desítky budoucích univerzitních posluchačů. Důkazem významu svatomichal-ského kostela a školy jsou rovněž latinské nápisy nalezené při archeologickém a stavebně-historickém průzkumu kostela, které dávají ojedinělým způsobem nahlédnout do světa středověkých a humanistických vzdělanců (viz připojené ilustrace).


Summary

St. Michael´s Church
and Medieval Prague University

The Church of St. Michael the Archangel in the Old Town of Prague is not, however, one of the oldest and largest churches of Prague. Undoubtedly, however, it is one of the most important medieval and sacral historical monuments of inner (central) Prague. Its importance is due to its location as such and which is near the center of the Old Town of Prague and not far from the Old Town Hall and in the immediate neighbourhood of the Royal Way linking the Royal Castle which the towns of Prague. The parish Cathedral of St. Michael was located in the prestigious Prague district inhabited by a mixture of Czech and German inhabitants and in a district of wealthy shopkeepers and tradesmen. The overwhelming majority of the cathedrals of central Prague have become an inseparable part of the cultural and intellectual history of the City of Prague and of Czech history in general. This is all due especially to its relations with the Czech reformation and with Prague University during the Hussite period, one of the most important chapters of the past years of St. Michael´s Church. Towards the end of the 14th and in the course of the 15th century, several important personalities of Prague University alternated one another. Let us at least mention the Master Křišťan of Prachatice and Peter of Mladoňovice who combined university life with the existing parish. St. Michael´s Church was also in 1411 a witness to the sermons of Master Jan Huss who maintained longterm friendly relations with the local rector and university colleague Master Křišťan of Prachatice. The other St. Michael person, Peter of Mladoňovice later accompanied Huss to his way to the Council of Constance so as to bear witness to the last days and martyr´s death of Master Jan Huss who was burnt at the stake in Constance.
Thus it is not surprising that an important municipal Latin school was a part of this church. In the following centuries, this school had produced dozens of future university students whose residence within the church has produced a unique testimony in the form of Latin signs inside the church tower.


Prameny a literatura

Soupis obsahuje abecedně řazené citace základních prací k tématu (historie kostela sv. Michala, architektonický vývoj, archeologický a stavebněhistorický průzkum, kněžstvo, vztah k pražské univerzitě, škola a učitelé), obsahující odkazy na starší prameny a literaturu.

Bartůněk, Václav. Stručné dějiny zrušeného kostela sv. Michala v Praze I. Praha : Svaz přátel rodopisu, 1946

Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/8 – 1622. [Red. Michal Svatoš], Praha : Karolinum, 1995

Dragoun, Zdeněk. Zjišťovací výzkum u věže kostela sv. Michala na Starém Městě pražském. In: Archaeologia historica 15, 1990, s. 287–292

Huml, Václav; Muk, Jan. Kostel sv. Michala na Starém Městě pražském. In: Archaeologia historica 15, s. 277–285

Liber decanorum facultatis philosophicae Universitatis Pragensis ab anno Christi 1367 usque ad annum 1585. Pars I – II. In: Monumenta historica Universitatis CaroloFerdinandeae III, Pragae 18301832

Muk, Jan. Praha – Staré Město. Doplňující poznámky ke stavebně historickému průzkumu domů čp. 461, 462, 972, 971/I. Praha : SÚRPMO, 1970 [strojopis, za laskavé zprostředkování textu děkuji PhDr. J. Outratovi z Národního památkového ústavu hl. města Prahy]

Spunar, Pavel. Repertorium auctorum bohemorum provectum idearum post universitatem Pragensem conditam illustrans. Tomus I. Wrocław – Warszawa – Kraków – Gdańsk – Łódź, 1985, s. 117–132 [Christannus de Prachaticz sc. de Praga – Křišťan z Prachatic], s. 260–261 [Petrus de Mladonowicz – Petr z Mladoňovic]

Svatoš, Michal. Spor o Husa a Dekret kutnohorský. In: Dějiny Univerzity Karlovy I. 1347/8 – 1622. Praha : Karolinum, 1995, s. 85–99

Šmahel, František. Husitská revoluce 1 – 4. Praha : Historický ústav AV ČR, 1993 [Karolinum, 1995 – 1996 – 2. vyd.]

Tomek, Václav Vladivoj. Dějepis města Prahy V. Praha : Fr. Řivnáč, 1881, s. 184–186

Tomek, Václav Vladivoj. Základy starého místopisu pražského I. Praha : Královská česká společnost nauk, 1866, s. 35–36

Tříška, Josef. Literární činnost předhusitské university. Praha : Universita Karlova, 1967, s. 147–149 [Christannus de Prachatic], s. 84 [Petrčus de Mladonowicz]

Tříška, Josef. Životopisný slovník předhusitské pražské univerzity 1348 – 1409 [Repertorium biographicum Universitatis Pragensis praehussiticae 1348  1409] Praha : Universita Karlova, 1981, s. 64–65 [Christannus de Prachaticz]

Gajdoš, Jan; Vilímková, Marie. Praha – Staré Město čp. 970 a 460/I. Stavebně historický průzkum a dokumentace se směrnicemi pro asanaci. Praha : SÚRPMO, 1966 [strojopis, za laskavé zprostředkování textu děkuji PhDr. J. Outratovi z Národního památkového ústavu hl. města Prahy]

Vlček, Pavel a kol. Umělecké památky Prahy. Staré Město, Josefov. Praha : Academia, 1996, s. 95–97 [s. 97 – soupis starší historické a uměleckohistorické literatury]

Winter, Zikmund. Život a učení na partikulárních školách v Čechách v XV. a XVI. století. Kulturně-historický obraz. Praha : Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, 1901 [škola u sv. Michala].


Předchozí stránka Obsah Další stránka