 |
INTERNATIONAL ASSOCIATION OF MUSIC LIBRARIES,
ARCHIVES
ASSOCIATION INTERNATIONALE DES BIBLIOTHEQUES,
ARCHIVES ET CENTRES
INTERNATIONALE
VEREINIGUNG DER MUSIKBIBLIOTHEKEN, MUSIKARCHIVE
ČESKÁ NÁRODNÍ SKUPINA MEZINÁRODNÍHO SDRUŽENÍ |
 |
|
Aktuality O nás Zpracování Studie a prezentace Adresáře hudebních knihoven Různé Kontakty Poslední aktualizace 29.9. 2011 |
Muzikoterapie s dětmiKristýna Košťálová, Knihovna Jiřího Mahena v Brně Podle autora předmluvy ke knize Domácí hudební lékárnička, nabízí hudba léky pro duši, uklidňuje mysl a utěšuje srdce bol. Hudba je život sám. Má přístup do podvědomí, čaruje v hlubinách duše. Dokáže však proniknout také do nitra dítěte? Může magická moc hudby pomoci utvářet kvalitní osobnost? Domnívám se, že je to jeden z nejdůležitějších činitelů celkového vývoje dítěte ve vyváženou osobnost. Dítě navazuje kontakt s hudbou již v prvních měsících života a hudba zasahuje celou lidskou psychiku ve všech jejích vrstvách. Zprostředkování hudby a příjemných hudebních zážitků již v raném věku usnadňuje komunikaci v lidském světě, sebepoznání, utváří spolehlivý žebříček hodnot. Hudební vývoj je důležitý také pro harmonii psychiky jedince. Propojení hudby s péčí o duši obstarává disciplína stojící na pomezí medicíny, psychologie, muzikologie a hudební praxe zvaná muzikoterapie. O rozpačité začátečnické pokusy s pomocí této disciplíny jsem se vynasnažila na půdě Hudební knihovny Knihovny Jiřího Mahena v Brně. V průběhu jara 2007 jsem si zvala skupinky dětí různých věkových kategorií, v počtu kolem deseti osob. Bylo mi ctí na programu pro děti spolupracovat s Mgr. Libuší Markovou, dětskou psycholožkou, která mi pomohla vcítit se do zálib a schopností dětí, výběrem vhodné motivace a adekvátních aktivit zpříjemnila a zkvalitnila naše setkávání, nezištně na průběh terapie dohlížela nebo se také sama aktivně účastnila. Mé první setkání se skupinou menších dětí, a vlastně také inspirací pro celou akci „muzikoterapie“, se odehrálo před Vánoci roku 2006. Do hudební klubovny přišly roztomilé, veselé děti z anglické mateřské školky. Narychlo sestavený program se týkal ročních dob, zvířátek. Tyto malé osůbky mě přivedly na myšlenku, že věnovat se rozvoji dětské duše za pomoci hudby není vůbec špatný nápad. Vyzbrojena znalostmi a zkušenostmi z muzikoterapeutického semináře PhDr. Stejskalové na FF MU jsem se vrhla na přípravu pořadu pro předškoláky. Domluvila jsem si skupinu dvou až tříletých dětí s matkami. Díky Mgr. Markové jsem věděla, jaké chování a reakce můžu od dětí očekávat, přesto mě překvapilo, že hošíci reagují podstatně méně samostatně než holčičky. Většina těchto dětí byla zvyklá na pořady z hudební školy Yamaha, o jejich hudebním zázemí svědčí už fakt, že se s nimi matky na tento hudební počin dostavily. Děti si rády hrály s hlučnými, zvukově barevnými hudebními nástroji, pohybovaly se na výrazně rytmické skladby. Po hlasové stránce (a s tím související řečové) byly dívky významně vyvinutější než chlapci. Dokázaly stvořit větu o několika slovech, samostatně se představit a pojmenovat kamaráda jménem. Reprodukovat melodii. Hoši většinou ještě neuměli vyslovit své jméno, ani bez pomoci matky spolupracovat na dané aktivitě. Při každém setkání jsem se snažila nepřekročit časový limit 40 minut. Muzikoterapeutické setkání jsem strukturovala podle schématu: aklimatizování se - aktivita zaměřená na vybití energie - realizace - relaxace. Vždy jsem začlenila pohybovou aktivitu, zpěv, hru na nástroje, či jinak tvořivou činnost a na závěr relaxaci, odpočinek. Za důležitou a velmi dobrou pomůcku považuji maskota. Obstarala jsem si panáčka, pojmenovala ho Klíček (pro větší děti pak Houslový klíček) a s jeho pomocí děti lépe k aktivitě připoutala a zaujala. Pokoušela jsem se s dětmi koordinovaně tančit (lépe řečeno pohybovat se) za doprovodu písničky, která je pro ně známá. Například při realizaci písně Kolo kolo mlýnský se mohly vydovádět - odreagovat, realizovat se (zpívat, napodobovat, tančit). Největší úspěch u dětí této věkové kategorie jsem zaznamenala při vytváření a napodobování zvuků přírody. Oddaně následovaly svého kamaráda Klíčka na cestě přírodou, potkávaly ptáčky, včelky, brouzdaly se potokem a poté společně ulehly do postýlky a relaxovaly (viz ukázka setkání s malými dětmi). Viditelný pokrok ve vývoji hudebnosti nastane po třetím roce života. Objevují se první pěvecké pokusy, rozvíjí se hudební sluch a hudební paměť. Neopomenutelnou součástí hudebního vývoje je originální hudební fantazie. V mladším školním věku by měla být většina dětí schopna rozlišovat výšku tónu a koordinovat pohyby s rytmem hudby. Mohou již hrát na hudební nástroje. Pozornost je omezená, spíše krátkodobá, na vrub nízké soustředěnosti je nutné často střídat aktivity. Další skupiny dětí tvořili školáčci z prvního stupně Základní školy Jana Babáka. Měla jsem štěstí na nadprůměrně šikovné, hudbymilovné jedince, vzorného vychování, pozorného přístupu a příjemného chování. Děti jsou začleněny do tříd s rozšířenou hudební výchovou, zvyklé hudbu vnímat, přijímat, zpracovávat i vytvářet. Byly otevřené každému novému podnětu, s fantazií dětem vlastní přetvářely zadané úkoly a obohacovaly naše setkání o jedinečné a originální situace. Diametrální rozdíly lze zaznamenat v chování a schopnostech dětí na začátku školní docházky (první 2-3 roky ZŠ) a v posledních dvou ročnících prvního stupně ZŠ (4., 5. třída). Školáčci - začátečníci (dále mladší) - se ještě projevují jako stádečko, opakují a napodobují nejzajímavějšího jedince ve skupině, pozitivně přijímají dospělou osobu. Ještě se tolik nestydí a jsou vděčni za jakýkoliv nápad. Oproti tomu „starší“ děti se snaží o originalitu, jedinečnost, o to „jakkoli vyčnívat“. Starší děti už nepotřebují maskota. Začínající prepuberta se v nich projevuje buď stydlivostí nebo, a to častěji, se „pitvoří“ a předvádí. Je nutné jejich invenci podporovat, ale správně směrovat. Hoši jsou výrazně „ztřeštěnější“, holčičky se zase „paktují“. Je jim už trapné si před kamarády hrát jako malé děti a vše udělat podle přání dospělého, proto se musí správně motivovat. Osvědčilo se mi setkání podložit nějakým sjednocujícím tématem, jako např. zvířátka, čísla, pohádky, pohádkové postavy (ježibaby, víly), příroda (bouřka, déšť, duha), sport (zpěv hymny, pohybová nápodoba sportů, hra na tělo - na svaly), džungle (indiáni, opice, papoušci, hadi, prales), doprava (auta, vlak, kůň), zaměstnání (chování, pohyb jako...), roční doby, vesmír. [Foto] Mladší děti mě okamžitě přijaly mezi sebe (zřejmě zásluhou chlapečka Klíčka). Velice mě překvapila hudební pohotovost a muzikálnost dětí. Zpočátku jsem se obávala, že si budu celé setkání zpívat sama, ale děti mě mile překvapily. Hned se iniciativně přidaly a spolupracovaly. Realizace písně Když jsem já sloužil se musela přizpůsobit počtu dětí (nástroje, obrázky, počet slok písně). Závěrečná relaxace byla založená např. na příběhu Ospalého medvídka. U starších dětí jsem cítila jistou rozpačitost. Pochichtávaly se při představování a neprojevovaly fantazii při osobní charakteristice. Také volný pohyb na rytmickou melodii nejevil známky bezprostřednosti. Bariéru prolomila až hra Na dirigenta (viz ukázka setkání se „staršími“ dětmi). Kreativní část terapie však už šla jako po másle. Společně dokázaly vyjádřit hrou na tělo a na kuchyňské náčiní dokonalou bouřku. Největší uvolnění a angažovanost dětí si získal zpěv písně, kdy měly děti napodobovat projev malého dítěte, staré babičky, operní pěvkyně, tlustého pána apod. Také při relaxaci ochotně spolupracovaly a uvolnily se. Každá skupina uměle či přirozeně seskupených lidí začleňuje jedince výrazné i jejich naprostý opak. Některé děti bylo snadné zaujmout, jiné naopak vyžadovaly speciální motivaci šitou jim na míru. U školních dětí mentální rozdíly mezi kluky a děvčátky pomáhaly usměrnit skupinu v jeden rozmanitý celek. U předškolních dětí se rozdíly podepsaly na plynulosti průběhu sezení, možná by bylo lepší utvořit skupinu podobně vyvinutých kluků a holčiček zvlášť. Pozornost a soustředěnost dětí předškolních i mladších školáků je krátkodobá, proto je nutné aktivity často střídat a takříkajíc, ukončit je v nejlepším. Děti (ale bezpochyby také dospělí) ocení, pokud se oslovují jménem. Lépe se včlení do skupiny a bezprostředněji spolupracují. Proto jsem jim vždy na prsa připevnila jmenovku a navíc jsem na úvod zařadila seznamovací aktivitu. Na oplátku mě otevřeně oslovovaly křestním jménem (nikoli paní učitelko) a snad se mi podařilo navodit uvolněnou atmosféru hry tolik odlišné od atmosféry školního vyučování. Někdy může být pro dítě stresujícím faktorem učitelka, která evokuje školní prostředí. Obecně paní učitelky mají tendenci vychovávat, umravňovat, utišovat. Při muzikoterapeutickém sezení je lépe poslat paní učitelku za dveře, zůstat s dětmi v nedirektivním prostředí. Při aktivitách muzikoterapie vždy platí, že nic není špatně, dovoleno je vše. Děti jsem za jakoukoli iniciativu chválila, nabádala k samostatnosti a odvaze se projevit. Děti ocení, pokud všechny za svou snahu získají sladkou odměnu. Receptivní techniky lze dobře kombinovat s arteterapií, malováním, vybarvováním. Málokterá činnost přináší plody bezprostředně. Také práce s muzikoterapií vyžaduje svůj čas, také zde platí, že opakování je matka moudrosti. Začátky byly sice rozpačité, přesto velice příjemné. Nic se nevyrovná rozzářeným dětským očím, vřelému objetí a radosti v dětské tváři, které jsem měla možnost zakoušet již po prvních sezeních se skupinkami. Setkání s dětmi se tak může stát terapií pro samého terapeuta. Mě tato zkušenost přesvědčila, že není marné v této bohulibé činnosti pokračovat. Používané nástroje:
6. kreativita: píseň Když jsem já sloužil
7. relaxace: zavřít oči (ale nemusí)
(CD Vivaldi, Zima largo) |
  |
![[Foto]](muzikoterapie4.jpg){kind=link}