INTERNETStanovení míry poškození písemných památek a výzkum a vývoj konzervátorských metod vedoucích k jejich záchraně
Metodika a dokumentace stavu poškození fondů, konzervátorské průzkumy
Metodice a formě provádění průzkumů fyzického stavu písemných památek je dlouhodobě věnována velká pozornost. Průzkum stavu iluminovaných rukopisů, který byl řešen v rámci projektu V&V „Restaurování iluminovaných rukopisů“ ukázal jak obrovský zdroj informací výsledky průzkumu představují a patří k stále používaným pomůckám při naší práci. Důležitým momentem, který se velmi osvědčil je propojení textového formuláře s obrazovými přílohami. Díky tomu můžeme v mnohých případech zkoumat stav a provádět různá rozhodnutí aniž bychom museli poškozenou památku znovu prohlížet. Lze říct, že průzkumy fondu v dnešní době představují základní pomůcku při naší práci. Vzhledem k osvětě, která je prováděna na různých seminářích a přednáškách jsme stále častěji žádáni o konzultace či provádění průzkumů pro jiné knihovny a kulturní instituce. Po vyhodnocením dat o stavu poškození knihovních fondů je totiž možné efektivně navrhovat řešení či strategie postupu ochrany fondů. K nejvýznamnějším počinům tohoto typu patří průzkum vzácného fondu knihovny metropolitní kapituly, která je uložena v Archivu Pražského hradu. S použitím metodiky vytvořené v NK ČR a spoluprací se studenty IRKT se podařilo provést průzkum a dokumentaci stavu u více než 1600 rukopisů. Různým typům průzkumů, jejich metodice a formě zpracování je věnována stále větší pozornost i v zahraničí. Obvykle dochází k propojení databáze v internetovém prostředí doplněné o obrazové přílohy. Příkladem může být databáze výzkumného projektu IDAP.
Konzervace vzácných iluminovaných rukopisů
I přes evidentní poškození některých iluminovaných rukopisů bylo do nedávné doby řešení této problematiky spíše odsouváno. Jedná se o komplexní problém, kde je nezbytné zohledňovat interakci všech komponent (např. barevných vrstev a inkoustů s podkladem, vlivy produktů jejich degradace atd.). Velkým problémem jsou zejména barevné vrstvy iluminací, často se jedná o složité směsi barviv a pigmentů s pojivy a jiným přídavnými komponenty. Jakýmkoli řešení problematiky jejich stavu musí nutně předcházet identifikace jednotlivých komponent, jedině pak je možné případné odborné ošetření. Barevné vrstvy iluminací jsou navíc velmi tenké a nelze je analyzovat jinak než pomocí nedestruktivních metod analýzy, které se začaly rozvíjet zejména v posledních letech.
Realizovaný výzkumný projekt „Restaurování iluminovaných rukopisů“, ve kterém se mimo jiné řešily otázky míry poškození vybraných rukopisů a možnosti následné fixace barevných vrstev iluminací, rozkryl celou problematiku a přinesl do jejího nazírání významný posun. Byly odzkoušeny metody fixace a získány cenné informace o postupech nedestruktivních analýz. Spolupracovali jsme i s předním odborníkem na toto téma prof. Robertem Fuchsem z Fachhochschule v Kolíně nad Rýnem, který patří k ojedinělým specialistům na iluminované rukopisy. I v zahraničí je však dominantně řešena problematiky barevných vrstev v souvislosti deskovými obrazy a různými formami malířského umění. Knižní malba v rukopisech se však od těchto poměrně značně odlišuje vzhledem k specifikům podložky a proto musí být řešena odděleně.
Konzervátorské metody prováděné in situ
Významné písemné památky jsou nositeli celé řady informací v několika úrovních. Vnímáme je jako nositele textového sdělení archivní povahy, umělecko-řemeslné artefakty atd. Pro studium těchto památek je nutné pokud možno zachovat maximální míru jejich historické identity. Dříve bylo běžným pravidlem knihy kompletně rozebírat na prvočásti, jednotlivé listy razantně čistit a i při metodách jejich zpevnění a oprav byl přednostní uchování textu mnohdy za cenu ztráty struktury materiálu apod. Tento postup byl stále častěji označován jako neslučitelný z etického hlediska a proto byly v minulosti v NK ČR činěny zkoušky forem konzervačních zásahů provádění oprav in situ, tedy bez rozebírání objektu. Přesto, že se jedná o dílčí postupy, které umožňují použití jen u některých typů poškozených památek, bylo dosaženo značných úspěchů a NK ČR se stala úspěšným propagátorem této metody a byla následována ostatními konzervátorskými pracovišti. V některých státech a zahraničních institucích v jsou určité formy metod konzervátorských zásahů in situ velmi preferované a stále více uplatňované. Mezi přední specialisty pak patří Christopher Clarkson z Velké Británie.
Konzervační činidla pro kolagenní historické materiály
Společenské změny v České republice v posledních 15 letech výrazně ovlivnily i možnosti konzervátorů a restaurátorů. Je možné bezprostředně sledovat všechny světové novinky v oblasti restaurování a konzervování kolagenních historických materiálů. Některá zahraniční pracoviště si vytvořila celou vlastní metodiku v této oblasti (holandská Královská knihovna), jiná užívají speciální konzervační prostředky (Leder- und Schuhmuzeum v Offenbachu am Main). Na druhé straně někteří tradiční partneři v naší republice zanikli bez náhrady. To je případ i Výzkumného ústavu kožedělného v Otrokovicích, který připravoval činidla pro konzervaci historických vazeb. V současné době je možnost získání těchto ověřených přípravků velmi omezená a pravděpodobně zcela zanikne, zároveň se však objevily firmy nabízející zcela nová konzervační činidla. Všechny tato činidla pro konzervování historických usní a pergamenů – jak tuzemská, tak zahraniční – je nutno posoudit a ověřit jejich působení na české historické materiály.
Odkyselování papíru s využitím vakuových baliček
Jednou z významných konzervátorských problematik je studium metod chemického odkyselování, zejména v případě silně degradujícího novodobého papíru. Jedná se většinou o hromadné metody vyžadující složité a nákladné zařízení. V ČR se podobné zařízení neprovozuje, ve SÚA však byla vypracována kvalitní studie o této problematice.
V roce 1996 byl publikován proces, který umožňuje odkyselování papírových materiálů, aniž je nutné materiál ponořit do kapaliny. Využívá difúze odkyselovací látky (CaCO3), která je obsažena v listech papíru, kterým je odkyselovaný dokument proložen. Difúze je podpořena podmínkami uložení (materiál je stlačen, aby došlo k těsnému kontaktu a uložen v prostředí se zvýšenou relativní vlhkostí).
Nevýhodou postupu je malá rychlost odkyselování a nebezpečí růstu plísní při zvýšené relativní vlhkosti. Proto je nutné systém zahřívat nebo používat dezinfekční činidla. Nová navrhovaná forma odkyselování knih uvažuje o použití jednoduchého, běžně dostupného a finančně nenáročného zařízení - vakuových baliček ke zvýšení odkyselovací účinnosti této metody.
Autor textu: Jiří Vnouček