INTERNETSoučasný stav úrovně poznání
Výzkumné činnosti v oblasti, která je předmětem výzkumného záměru, z mezinárodního a národního hlediska
Vzhledem k významu písemných památek pro dějiny a historii každého národa, je jejich uchování věnována poměrně značná pozornost po celém světě. Jedná se však o vysoce specializovanou činnost, která se odvíjí od výsledků výzkumné činnosti specializovaných pracovišť. Obvykle jsou tato pracoviště situována pod vrcholovými kulturními institucemi shromažďujícími písemné a archivní fondy každé země, tedy zejména národními knihovnami a archivy. V některých zemích byly vytvořeny instituty péče o kulturní dědictví, které pokrývají problematiku různých typů památkových předmětů. (například v Holandsku, IRPA v Belgii, CCI v Kanadě apod.) Výzkum problematiky těchto materiálů je poměrně náročný jak na vybavení , tak lidské zdroje a proto výzkumné programy existují jen v některých státech.
V České republice je poměrně dlouhá tradice výzkumu, vývoje a používání konzervačních metod sloužících ochraně písemných památek. Již v relativně brzké době po významném mezinárodním kongresu věnovanému problémům degradace archivních materiálů ve sv.Gallenu (1898) a Drážďanech (1899), je zejména v archivech (díky péči Dr.Vojtíška) možnost pozorovat snahu o řešení této problematiky. V roce 1952 je pak v NK ČR založena „Ústřední konservační dílna státních vědeckých knihoven“, která již v rané fázi své existence zkoumá a vyvíjí různé metody chemické konzervace a restaurování písemných památek.
V průběhu více než 50 let existence se vypracovává restaurátorské pracoviště v NK ČR na odborné výzkumné pracoviště řešící problematiku ochrany a konzervace písemných památek a spolu s výzkumnou konzervátorskou laboratoří oddělení péče o archivní fondy 10.oddělení SÚA dnes představuje vrcholové pracoviště v České republice. Obě pracoviště vzájemně spolupracují na řešení problematiky ochrany a konzervace písemných památek a lze říci, že se i vzájemně doplňují, což je dáno i charakterem a typem uchovávaných fondů a formou jejich využívání u obou institucí. Právě určitá specifika fondů vymezují specializaci příslušných institucí. Nelze opominout i roli vysokých škol konzervátorského zaměření, kde je řada diplomových pracích věnována problematice konzervace písemných památek (VŠCHT,IRKT) Většina těchto prací je pak vedena odborníky dvou výše zmíněných institucí.
Výzkum a vývoj preventivních opatření vedoucích k ochraně knihovních fondů
(zlepšení klimatických podmínek a forem uložení fondů a jejich monitorování)
Indikace znečišťujících látek a plísňové kontaminace v ovzduší
Tradiční knihovní fondy jsou tvořeny především organickými materiály, které podléhají přirozenému stárnutí, které má za následek jejich postupný rozpad. Jedním ze základních faktorů, které průběh tohoto rozpadu ovlivňují, jsou podmínky uložení knihovních fondů, které v sobě zahrnují teplotu a vlhkost ovzduší, čistotu prostředí z hlediska prašnosti a výskytu mikroorganismů, přítomnosti a působení polutantů a osvětlení fondů. Nevhodné skladovací podmínky mohou rozpad knihovních materiálů urychlit, vhodné podmínky ale mohou snížit rychlost rozpadu až na minimum.
V minulých letech bylo v NK ČR v rámci řešení výzkumného projektu MK „Zlepšení kvality mikroklimatu úložných prostor Klementina pro vzácné knihovní sbírky NK ČR - pilotní projekt možností úprav v historických budovách“ (1997-1999) a projektu „Stanovení jednotného postupu k provádění mikrobiologické kontroly knihovních sbírek“ vynaloženo velké úsilí na poznání teplotních, vlhkostních a světelných podmínek ve skladovacích prostorách knihovny. Po shromáždění a vyhodnocení dat byla uplatněna navržená řešení, čímž došlo významnému zlepšení klimatických podmínek uložení fondů. Výsledků a doporučení, které byly řešiteli prezentovány využily i další kulturní instituce, přičemž některé z nich následně realizovali úpravu či výstavbu vlastních skladovacích prostorů (SVK Plzeňska, knihovna Židovského muzea v Praze). V zahraničí je věnována podmínkám uložení archivních, knihovních a muzejních fondů věnována značná pozornost, problematika polutantů a jejich vlivu na knihovní fond u nás zůstává nedostatečně řešena.
Zkvalitnění vlastností krabic pro ochranu písemných památek.
Krabice vyrobené z nekyselé lepenky vyvinuté v NK v rámci projektu MK ČR „Vývoj ochranných obalů pro ohrožený a vzácný knihovní fond“ ( 2001-2002) také přinesly zlepšení skladování fondů. Podařilo se vyvinout a vyrobit speciální laminovanou lepenku archivní kvality vhodnou pro výrobu krabic a na vlastním zařízení jsme schopni realizovat výrobu krabic potřebných rozměrů a tvarů. Bezesporu lze říct, že jak o vyvinutou lepenku tak ukládání do ochranných krabic je obrovský zájem mezi řadou kulturních institucí, a že tato forma ochrany fondů se velmi ujala. Zájem narostl zejména po povodni v roce 2002, neboť ukládání poškození knihovních fondů do ochranných obalů představuje efektivní způsob jejich uložení před případnou konzervací. Cílem výzkumného záměru je poznat míru prašnosti a obsahu polutantů ve vzduchu ve skladištích a následně zkoumat účinnost krabic jako ochrany proti polutantům. Jedná se o u nás dosud neřešenou problematiku. Zahraniční studie si všímají některých aspektů vytváření mikroklimatu uvnitř krabic, nedávají však jednoznačné řešení problematiky.
Ukládání knih a dokumentů do obalů ze speciálních folií bez přístupu vzduchu
Problematika archivního ukládání knihovního fondu a dokumentů do obalů ze speciálních folií bez přístupu vzduchu (tzv.vakuové balení) doposud není v ČR odborně rozpracována ani prakticky aplikována. V zahraničí je však této technologie používáno z řady ochranných aspektů v několika knihovnách. Vše nasvědčuje velkému potenciálu využití, neznámou však pro nás jsou používané typy materiálů z kterých se obaly vyrábějí. S technologií vakuového balení jsme se však měli možnost seznámit v rámci likvidace následků povodně, kdy bylo vakuového balení využíváno v jiné aplikaci - při sušení poškozených fondů.
Stanovení míry poškození písemných památek a výzkum a vývoj konzervátorských metod vedoucích k jejich záchraně
Metodika a dokumentace stavu poškození fondů, konzervátorské průzkumy
Metodice a formě provádění průzkumů fyzického stavu písemných památek je dlouhodobě věnována velká pozornost. Průzkum stavu iluminovaných rukopisů, který byl řešen v rámci projektu V&V „Restaurování iluminovaných rukopisů“ ukázal jak obrovský zdroj informací výsledky průzkumu představují a patří k stále používaným pomůckám při naší práci. Důležitým momentem, který se velmi osvědčil je propojení textového formuláře s obrazovými přílohami. Díky tomu můžeme v mnohých případech zkoumat stav a provádět různá rozhodnutí aniž bychom museli poškozenou památku znovu prohlížet. Lze říct, že průzkumy fondu v dnešní době představují základní pomůcku při naší práci. Vzhledem k osvětě, která je prováděna na různých seminářích a přednáškách jsme stále častěji žádáni o konzultace či provádění průzkumů pro jiné knihovny a kulturní instituce. Po vyhodnocením dat o stavu poškození knihovních fondů je totiž možné efektivně navrhovat řešení či strategie postupu ochrany fondů. K nejvýznamnějším počinům tohoto typu patří průzkum vzácného fondu knihovny metropolitní kapituly, která je uložena v Archivu Pražského hradu. S použitím metodiky vytvořené v NK ČR a spoluprací se studenty IRKT se podařilo provést průzkum a dokumentaci stavu u více než 1600 rukopisů. Různým typům průzkumů, jejich metodice a formě zpracování je věnována stále větší pozornost i v zahraničí. Obvykle dochází k propojení databáze v internetovém prostředí doplněné o obrazové přílohy. Příkladem může být databáze výzkumného projektu IDAP.
Konzervace vzácných iluminovaných rukopisů
I přes evidentní poškození některých iluminovaných rukopisů bylo do nedávné doby řešení této problematiky spíše odsouváno. Jedná se o komplexní problém, kde je nezbytné zohledňovat interakci všech komponent (např. barevných vrstev a inkoustů s podkladem, vlivy produktů jejich degradace atd.). Velkým problémem jsou zejména barevné vrstvy iluminací, často se jedná o složité směsi barviv a pigmentů s pojivy a jiným přídavnými komponenty. Jakýmkoli řešení problematiky jejich stavu musí nutně předcházet identifikace jednotlivých komponent, jedině pak je možné případné odborné ošetření. Barevné vrstvy iluminací jsou navíc velmi tenké a nelze je analyzovat jinak než pomocí nedestruktivních metod analýzy, které se začaly rozvíjet zejména v posledních letech.
Realizovaný výzkumný projekt „Restaurování iluminovaných rukopisů“, ve kterém se mimo jiné řešily otázky míry poškození vybraných rukopisů a možnosti následné fixace barevných vrstev iluminací, rozkryl celou problematiku a přinesl do jejího nazírání významný posun. Byly odzkoušeny metody fixace a získány cenné informace o postupech nedestruktivních analýz. Spolupracovali jsme i s předním odborníkem na toto téma prof. Robertem Fuchsem z Fachhochschule v Kolíně nad Rýnem, který patří k ojedinělým specialistům na iluminované rukopisy. I v zahraničí je však dominantně řešena problematiky barevných vrstev v souvislosti deskovými obrazy a různými formami malířského umění. Knižní malba v rukopisech se však od těchto poměrně značně odlišuje vzhledem k specifikům podložky a proto musí být řešena odděleně.
Konzervátorské metody prováděné in situ
Významné písemné památky jsou nositeli celé řady informací v několika úrovních. Vnímáme je jako nositele textového sdělení archivní povahy, umělecko-řemeslné artefakty atd. Pro studium těchto památek je nutné pokud možno zachovat maximální míru jejich historické identity. Dříve bylo běžným pravidlem knihy kompletně rozebírat na prvočásti, jednotlivé listy razantně čistit a i při metodách jejich zpevnění a oprav byl přednostní uchování textu mnohdy za cenu ztráty struktury materiálu apod. Tento postup byl stále častěji označován jako neslučitelný z etického hlediska a proto byly v minulosti v NK ČR činěny zkoušky forem konzervačních zásahů provádění oprav in situ, tedy bez rozebírání objektu. Přesto, že se jedná o dílčí postupy, které umožňují použití jen u některých typů poškozených památek, bylo dosaženo značných úspěchů a NK ČR se stala úspěšným propagátorem této metody a byla následována ostatními konzervátorskými pracovišti. V některých státech a zahraničních institucích v jsou určité formy metod konzervátorských zásahů in situ velmi preferované a stále více uplatňované. Mezi přední specialisty pak patří Christopher Clarkson z Velké Británie.
Konzervační činidla pro kolagenní historické materiály
Společenské změny v České republice v posledních 15 letech výrazně ovlivnily i možnosti konzervátorů a restaurátorů. Je možné bezprostředně sledovat všechny světové novinky v oblasti restaurování a konzervování kolagenních historických materiálů. Některá zahraniční pracoviště si vytvořila celou vlastní metodiku v této oblasti (holandská Královská knihovna), jiná užívají speciální konzervační prostředky (Leder- und Schuhmuzeum v Offenbachu am Main). Na druhé straně někteří tradiční partneři v naší republice zanikli bez náhrady. To je případ i Výzkumného ústavu kožedělného v Otrokovicích, který připravoval činidla pro konzervaci historických vazeb. V současné době je možnost získání těchto ověřených přípravků velmi omezená a pravděpodobně zcela zanikne, zároveň se však objevily firmy nabízející zcela nová konzervační činidla. Všechny tato činidla pro konzervování historických usní a pergamenů – jak tuzemská, tak zahraniční – je nutno posoudit a ověřit jejich působení na české historické materiály.
Odkyselování papíru s využitím vakuových baliček
Jednou z významných konzervátorských problematik je studium metod chemického odkyselování, zejména v případě silně degradujícího novodobého papíru. Jedná se většinou o hromadné metody vyžadující složité a nákladné zařízení. V ČR se podobné zařízení neprovozuje, ve SÚA však byla vypracována kvalitní studie o této problematice.
V roce 1996 byl publikován proces, který umožňuje odkyselování papírových materiálů, aniž je nutné materiál ponořit do kapaliny. Využívá difúze odkyselovací látky (CaCO3), která je obsažena v listech papíru, kterým je odkyselovaný dokument proložen. Difúze je podpořena podmínkami uložení (materiál je stlačen, aby došlo k těsnému kontaktu a uložen v prostředí se zvýšenou relativní vlhkostí).
Nevýhodou postupu je malá rychlost odkyselování a nebezpečí růstu plísní při zvýšené relativní vlhkosti. Proto je nutné systém zahřívat nebo používat dezinfekční činidla. Nová navrhovaná forma odkyselování knih uvažuje o použití jednoduchého, běžně dostupného a finančně nenáročného zařízení - vakuových baliček ke zvýšení odkyselovací účinnosti této metody.
Autor textu: Jiří Vnouček